Ilona (39): Na syna jsem čekala několik let a pomohlo až umělé oplodnění. Bohužel krátce po porodu mě jeho otec opustil

​Mám chlapečka, kterému jsou teď necelé dva roky. Ale než se Matyáš narodil, byla to dlouhá cesta… Můj partner se mnou všechny strasti prožíval a o to bylo horší, když mě pak opustil.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (31): Kamarádka chtěla otestovat, jestli je její přítel připravený na dítě. Když zjistil pravdu, opustil ji

Cesta k miminku byla dost bolestivá

S partnerem jsme se pro miminko rozhodli až po pětileté známosti. Vypadalo to jednoduše – vysadila jsem antikoncepci a po třech měsících s radostí zjistila, že jsem těhotná. Ale šlo o mimoděložní těhotenství. Byla jsem překvapená, protože jsem za celý život měla jen jednou nějaké gynekologické problémy, jinak nic. „Neplač, to zvládneme. Jsme mladí, zdraví…,“ utěšoval mě můj partner, takže po půl roce jsme do toho praštili znova.

A zase bylo všechno špatně! Vypadalo to pokaždé tak, že jsem nedostala menstruaci, test potvrdil těhotenství, gynekolog mi řekl: „Ano, jste těhotná,“ ale na ultrazvuku nebylo nic… a šup na sál! Na jednu stranu to bylo pokaždé moc smutné, na druhou stranu jsem ráda, že dnešní medicína je natolik vyspělá, že mimoděložní těhotenství odhalí včas, slyšela jsem, že před pár desítkami let mohly ženy i umřít.

Mohlo by Vás zajímat:

Kryštof (36): Manželka mi dala k Vánocům ten nejhezčí dárek. Pod stromečkem jsem našel pozitivní těhotenský test

Museli jsme zvládnout pět pokusů

Že nemám oba vejcovody, byl šok, pravděpodobně za to mohl předešlý zánět vaječníků. Poprvé jsem to ještě zvládala, podruhé už to bylo horší… „Nebojíš se jít do umělého oplodnění,“ ptala jsem se partnera. Nebál. A tak jsme do toho šli. Čekala nás všemožná vyšetření jak moje, tak partnera, hormonální kůra, dvakrát odběr vajíček, pět pokusů umělého oplodnění… 

Psychicky to bylo velmi náročné, po zákroku jsem musela být čtrnáct dní doma a ležet a být opatrná. A tak jste zalezlá, neděláte nic a jen myslíte na to, jestli se ten drobeček ve vás uchytil a jestli vám zůstane. Poprvé jsem se jenom plížila a dávala na sebe extrémní pozor. Podruhé jsem si řekla, že se budu těch čtrnáct dní chovat normálně… ale ani to nepomohlo. Matyášek se nakonec povedl, ale až na pátý pokus. A to tehdy, kdy to partner už nezvládal a prohlásil: „Pokud to nevyjde, končíme!“

Mohlo by Vás zajímat:

Ludva (49): Myslel jsem si, že pozitivní těhotenský test v koši patří dceři. Jenže to já budu znovu otcem

Bohužel to celé neustál

Nakonec jsme skončili, ale jinak, partner mě opustil. Je totiž starší o deset let, a přestože zvládl celou tu trnitou cestu od prvního rozhodnutí, že chceme dítě až po narození syna, mimino v domě bylo na něj už moc. Když jsme se potkali, nebylo mi ještě třicet a on byl třicátník, vypadalo to idylicky. Ale když už se mu blížila padesátka, najednou zjistil, že to nedává. „Jak to myslíš?“ zeptala jsem se. Odpověděl: „Posledních deset let jako bych nežil, pořád jen dítě, dítě a život je moc krátký…“ Říkala jsem si, že dítě snad ani nechtěl a nešlo mi na rozum, že se mnou veškerou léčbu zvládnul.

​Pochopila jsem, o co kráčí, až když se ke mně doneslo, že má pětadvacetiletou přítelkyni. O Matyáška se nijak zvlášť nezajímá a dokonce utrousil, že kdoví, zda je jeho – mohli klidně použít jiné sperma. Snaží se sám sobě namluvit, že není sketa, ale je. Ale já nepláču, netrápím se, mám krásného chlapečka a věřím, že nám spolu samotným bude fajn.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (31): Moje role poslušné manželky skončila, když jsem odhalila manželovu nevěru. Zasáhla jsem ho na tom nejcitlivějším místě