Pan Ludva už si s manželkou Sárou maloval, co všechno budou dělat za pár let v důchodu. Osud ale s jejich kartami zamíchal. Sára bude na prahu padesátky rodit. Otěhotněla zcela neplánovaně. Společně se ale rozhodli, že si dítě nechají.
Když jsem před několika měsíci našel v odpadkovém koši pozitivní těhotenský test, ani ve snu mě nenapadlo, že nepatří mé dceři Lauře (16). To moje manželka Sára (48) čeká druhé dítě. Je to něco, s čím jsem nepočítal. A ona taky ne. Ale přesto jsme se rozhodli, že si dítě necháme.
V odpadkovém koši jsem našel pozitivní těhotenský test
S manželkou jsme ve věku, kdy jsme si mysleli, že až dcera vyletí z rodinného hnízda, budeme mít víc času na sebe. Už jsme si okrajově plánovali, že si pořídíme chalupu někde v přírodě a začneme se postupně připravovat na důchod. Laura plánuje, že až odmaturuje, odletí žít do Španělska. Jsem za to rád, protože by měla cestovat, dokud je mladá.
Jenže naše plány se výrazně změnily. Měl jsem poslední dobou pocit, že je Sára divná. Dokonce mě přepadl strach, jestli není nemocná. Zmáhala ji únava, neměla chuť k jídlu. Ona však tvrdila, že to nic není a spíše mi naznačovala, že je asi v přechodu. Moc o něm nevím, ale i tak jsem se tvářil chápavě.
To, že je to celé jinak, jsem zjistil před pár měsíci. Když jsem vyhazoval zbytky z talíře do koše, spadla mi tam i vidlička. Začal jsem se v koši hrabat, abych ji vytáhnul. Našel jsem jak vidličku, tak těhotenský test. Byly na něm dvě čárky. Polilo mě horko a s testem v ruce jsem šel za Sárou. „Laura je těhotná?" ukázal jsem jí test.
Manželka čeká druhé dítě
„Co budeme dělat?" začal jsem panikařit. „Uklidni se a sedni si," vyzvala mě manželka. „Ty to víš, jo?" divil jsem se. „Laura není těhotná..." pronesla a odmlčela se. „To já, Ludvo," dodala a pohladila si břicho. „Ty? Vždyť jsi říkala, že jsi v přechodu, ne?" chytl jsem se za hlavu. „Já si to také myslela," vzala mě za ruku. „Kdy jsi mi to chtěla říct?" zajímalo mě.
„Už brzy. Sama jsem se s tím musela nějak srovnat," dodala a já najednou potřeboval panáka. „A ty si to chceš nechat? Je nám padesát. To přeci nejde," řekl jsem asi mírně hystericky a začal pochodovat po obýváku. Sára mi řekla, že původně chtěla jít na potrat a nic mi neříct. Její doktor s ní ale danou situaci řešil a vysvětlil, že dnes rodí ženy i v padesáti. Je v dobrém zdravotním stavu, takže by mělo být všechno v pořádku.
Musel jsem si vzít čas na rozmyšlenou. Totálně mě to rozhodilo. Vzal jsem si tužku, papír a začal psát pro a proti. Vyšlo mi, že vlastně i já to dítě chci. Mám jen trochu strach. Už nejsme nejmladší, to víme oba. Děsí mě představa, že budeme několik let zase v noci vstávat a starat se o miminko.
Na prahu padesátky budu otcem
Ale vlastně proč ne. Jsme zdraví, zajištění, máme se rádi a pokud dokázala žena otěhotnět i v pokročilém věku, je to zázrak. Společně jsme se rozhodli, že si dítě necháme. Přijímáme veškerou zodpovědnost za to, co se bude dít. Měli jsme strach, jak to přijme Laura. Napadlo nás, zda nás třeba neodsoudí.
Laura se ale zachovala víc než dospěle. Řekla, že se na sourozence těší a bude pomáhat. To bylo něco, co nás také uklidnilo. Hlavně fakt, že jí to nevadí. Uběhlo to jako voda a manželka bude rodit už za dva měsíce. Těhotenství jí neskutečně sluší. Všechno s přehledem zvládá a já jsem na ni náležitě hrdý. Na nás všechny. Těším se, jak se o ten náš zázrak budeme společně starat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.