Ilona (40): Máma mi k narozeninám dala dopis, který jsem jí napsala, když mi bylo patnáct. Po jeho přečtení jsem brečela jako želva

Číst si řádky, které napsalo moje o pětadvacet let mladší já, nebylo jednoduché. Vybavily se mi vzpomínky na tu dobu a hlavně na to, jak jsem vnímala svět kolem sebe.

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (32): Máma mi hrozně ublížila. Když mi byly dva roky, opustila rodinu, aby si splnila své sny

Blížily se moje čtyřicátiny

Jsou narozeniny, které vítáte a oslavujete, ale pak začnou přicházet ty, které si až tak moc nepřejete. Do té druhé kategorie patřily moje čtyřicetiny. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mi už bude tolik. Kdy to tak rychle uteklo?

Můj manžel Vladimír (39) viděl, že jsem nesvá, tak o tom raději moc nemluvil. Jen jsme se dohodli, že uspořádáme rodinný oběd a tím to skončí. Žádný dort nebo spousta květin, to by mi asi nedělalo dobře.

Přípravy oběda se ujala moje máma. Pár dní předem dala Vláďovi seznam, co všechno má nakoupit. Pak přišla ráno a pustila se do vaření. Já seděla v obýváku a nebylo mi moc do řeči. Ještě že si děti šly hrát ven, takže mě neviděly. Bylo mi tak nějak zvláštně. Vždy jsem si připadala mladě, najednou je mi čtyřicet...

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (22): Máma řekla, ať na Boží hod přivedu svou lásku. Hodně ji překvapilo, že to je holka

Máma mi dala nečekaný dárek

Maminka viděla, že jsem na tom špatně, proto se občas stavila zlepšit mi náladu. Ale mně se moc mluvit nechtělo. A pak mi najednou podávala nějaký kus papíru. "Co to je?" zeptala jsem se. "Koukni se, možná si vzpomeneš," dodala tajuplně. "To je moje písmo..." pronesla jsem nechápavě. Máma jen pokynula, ať čtu. A nechala mě o samotě.

Nechápala jsem, proč mi to dává, ale po několika řádcích mi to došlo. Byl to dopis, který jsem jí napsala, když mi bylo patnáct. Mamince tehdy bylo čtyřicet, jako mně teď. Psala jsem, že až budu v jejím věku, chci mít rodinu, ideálně dvě děti, hezkého manžela a dobrou práci. A že už se na to těším, neboť...

Nedokázala jsem číst dál. Oči se mi zalily slzami a rozbrečela jsem se. Máma mě přišla obejmout a chvíli jsme jenom tak seděly.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (33): Máma s tetou neustále soutěží, kdo má dokonalejší rodinu. Asi se budou divit, až se dovědí o mně a bratranci

Můj pohled na život se změnil

Když mě pláč přešel, pořádně jsem se vysmrkala a dočetla dopis do konce. "Tohle všechno bych chtěla mít, abych byla jako ty. A doufám, že u toho budeš se mnou..." stálo na konci dopisu. Tehdy mi došlo, že vlastně nemám proč být smutná.

Mám všechno, co jsem kdysi na mámě obdivovala. A navíc ji mám u sebe. Zdá se, že moje patnáctileté já bylo o kapku chytřejší, než jsem dnes. "Díky, mami," pronesla jsem tiše. A to, co mě v posledních dnech tížilo kvůli blížící se čtyřicítce, bylo pryč. Od té doby mám na tváři úsměv a cítím se opravdu skvěle.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (38): Máma odmítá léčbu rakoviny. Prý stačí, když se bude mít víc ráda

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.