Invaze vojsk Varšavské smlouvy: Svědectví pamětníků odhalují vděčnost, prozření i probouzející se nenávist

Invaze vojsk Varšavské smlouvy byla reakcí zatvrzelého a konzervativního křídla Komunistické strany na reformní a liberální Pražské jaro. Hlavní podíl na celé akci měla armáda Sovětského svazu. Došlo k obsazení většiny významných měst ČSSR a také k přerušení rozhlasového vysílání.

Mohlo by Vás zajímat:

Vzpomínky Pavla Landovského na srpen 1968: Invaze jej zastihla ve vinárně, kde zrovna s Lacem Déczim pomlouvali manželky

Na vlně euforie

Paní Eva Mašková se svým manželem prožívali Pražské jaro naplnění euforií a optimismem. Věřili, že dojde ke změně. Oba pracovali v továrně na letecké motory, kde založili pobočku Klubu angažovaných nestraníků. Pak ale přišlo tvrdé vystřízlivění - invaze. Byl to pro ni nejhorší den v jejím životě. Následná normalizace totiž postihla hlavně jejího manžela, který přišel o práci. Odsoudil totiž vstup vojsk do Československa.

Komunisté jejího muže neustále přesvědčovali o tom, aby vstoupil do strany. Odolával, pak ale na přání své ženy souhlasil. Jenomže o to víc byl poté prověřován. O invazi se dozvěděli na dovolené. Ještě předtím byli Sovětům vděční za osvobození od nacismu, pak se ale sympatie změnily v absolutní nenávist. Ještě před uzavřením hranic v říjnu 1969 uvažovali o emigraci. Zrovna byli s dětmi v Rakousku. Paní Eva měla z takového rozhodnutí příliš velké obavy, a tak se nakonec vrátili zpátky.

Mohlo by Vás zajímat:

Běž domů, Ivane. Před 51 lety začala okupace, která ukončila víru v lepší Československo

Služba ve zpravodajství

Věra Šťovíčková nastoupila po střední škole v roce 1949 na povinnou brigádu do Českého rozhlasu. U této práce nakonec zůstala a vyprofilovala se na zahraniční redaktorku. Zkušenosti sbírala hlavně v Africe. Po změnách v roce 1968 se ale chtěla vrátit domů, aby "byla u toho."

V den příjezdu vojsk měla zrovna službu. Zažila tak na vlastní kůži, jak komunisté holdující Sovětům chtěli do vysílání prosadit zprávu legalizující invazi. Zaměstnanci rozhlasu se ale nenechali zlanařit a odvysílali zamítavé stanovisko, jenž vyšlo z ÚV KSČ. Další den budovu obsadili vojáci. Po přijetí ponižujících podmínek se mohli redaktoři vrátit zpět do práce. Ale i tam proběhly čistky. 

Paní Věra si nejprve myslela, že může dělat cokoli jiného, problém byl ale v tom, že byla známá. Nakonec skončila ve skladu. Později pracovala jako překladatelka, nesměla se však podepisovat svým jménem. Jako autor překladu byl vždy uveden jeden z jejích známých.

Mohlo by Vás zajímat:

Katyňský masakr: Mělké hroby s popravenými Poláky objevili Němci, Sověti popírali vinu téměř půl století

Odlišný pohled

Ludmila Grafnetrová naopak invazi schvalovala. Sice pocházela z vesnického prostředí, komunistické propagandě ale věřila. Při návštěvě tety v Praze se seznámila se svým budoucím manželem Ervínem, který byl kovaný komunista. Sice nebyla členkou strany, se vším ale souhlasila. Dokonce přesvědčila rodiče, aby prodali statek a vstoupili do JZD.

V roce 1968 pracovala v účtárně podniku Závody průmyslové automatizace. Její muž zase docházel do továrny Waltrovka. Oba souhlasili s tím, že jen Sověti nás mohli uchránit od prorůstající špionáže. Na protesty proti okupantům si nevzpomíná. Prý žádné neviděla. A režimu si zastávala i po sametové revoluci. Lidé si mysleli, že se budou mít za kapitalismu lépe, dle jejího názoru se ale prokázal pravý opak.

Mohlo by Vás zajímat:

Kontroverzní Emil Zátopek: Spolupracoval s StB, ale kritizoval také sovětskou okupaci

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa
Deník.cz: Vděčnost vystřídala nenávist vůči Rusům, vzpomíná na srpen 1968 Eva Mašková
Deník.cz: Rozhlas jsem milovala, říkala reportérka, která hlásila při okupaci
Deník.cz: Příjezd Sovětů byl třeba, vzpomíná Ludmila Grafnetrová