
Irena je čtvrt století ve vztahu s Karlem. Ten je o patnáct let starší. Poslední dva roky už Karel odmítá jezdit na dovolené a Irena je osamocená. Uvědomila si, že jejich vztah dohnal věkový rozdíl a každý má o životě jiné představy...
S Karlem jsem se seznámila, když mi bylo čtyřicet. On byl chlap v nejlepších letech. Vypadal sakra dobře a bylo mi s ním hezky. Náš patnáctiletý věkový rozdíl jsem neřešila.
Pár let bylo fantastických
Nikdy jsem neměla ve vztahu pocit naprosté odevzdanosti jako s Karlem. První roky byly fantastické. Oba jsme měli dostatek sil na cestování, užívali jsme si naše intimní chvilky a oba jsme měli už nějaké životní zkušenosti. Uměli jsme se nad některé věci povznést a náš vztah byl možná i díky tomu ideální.
Vůbec jsme se nehádali. Vše plynulo v souladu a když bylo něco potřeba řešit, uměli jsme si v klidu popovídat a dojít k rozumnému kompromisu. Moje dosavadní vztahy byly plné hádek, a tak pohody s Karlem jsem si nesmírně vážila. Procestovali jsme spolu Asii i Ameriku. Toulali jsme se i měsíc a nesmírně jsme si to užívali.
Dekáda uteče jako voda a vše je jinak
Dekáda nám utekla a vůbec jsme si nevšimli, jak jsme zestárli. Oslavili jsme moje padesáté narozeniny a já si začala všímat, že Karlovi dochází dech. Automaticky jsem se přizpůsobila. Vybírala jsem dovolené v hotelu a jezdili jsme na výlety pořádané cestovní kanceláří. I tak jsme si vše uměli užít. Přirozeně, bez výčitek nebo studu.
Holt jsme se nemilovali každý týden, ale jednou za měsíc jsme si uměli udělat hezký večer. A to okolo, co jsme s Karlem měli, mě naplňovalo. I po deseti letech jsem nelhala, když jsem říkala, že jsem ve vztahu spokojená a šťastná. Čím dál tím víc jsme se s Karlem od sebe vzdalovali. Dohnal nás věk. Když se partner přehoupl přes sedmdesátku, ač byl zdravý, tak už se mu na dovolenou chtělo jet jen jednou za rok a čím dál častěji vyhledával pohodlí domova.
Můj život v osamělosti nezvládám
"Beruško, jeď na dovolenou s kamarádkou. Už se mi nikam nechce. Oslav narozky někde v teple," pohladil mě po tváři Karel. To bylo v listopadu minulého roku a slavila jsem šedesáté páté narozeniny. Chápala jsem ho. Karel oslavil osmdesáté narozeniny. Ač na svůj věk nevypadal a byl stále vitální, už byl unavený životem.
Na dovolenou s kamarádkou jsme odjela. Dovolenou jsem si užila, ale po celou dobu jsem měla někde na pozadí touhu být tam s Karlem, mojí životní láskou. Jsem smutná z toho, že jsme věkově tak moc vzdálení. Děsí mě, že jednou na světě zůstanu sama bez Karla. Cítím osamělost. Tolik bych chtěla prožívat vše s Karlem, ale on o to nestojí. Stačí mu, když si o všem popovídáme. Zkrátka se musím smířit s tím, že vše krásné máme za sebou a teď už jen platíme daň za náš věkový rozdíl.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.