Iva (40): Mámě jsem řekla, že jsem těhotná až v sedmém měsíci. Je uražená, ale může si za to sama

Moje máti je kapitola sama pro sebe. Šikanovala mě kvůli vnoučatům roky, sváděla na mě dokonce i selhání a já se rozhodla, že se s ní o dětech už nebudu bavit. O mém úspěšném těhotenství vědělo dřív než moje matka hodně lidí a já nelituji, aspoň jsem měla klid. Ona se ale urazila, když se o mém těhotenství dozvěděla až ve třetím trimestru.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (35): Máma mě odmala kritizovala a ponižovala. Rozhodla jsem se ji konfrontovat, ale nedopadlo to vůbec dobře

Máma si nedala s vnoučaty pokoj

Svoji matku poslouchám bědovat už od třiceti. „Kdy já se dočkám vnoučat?“

„V tvém věku jsem měla dvě děti.“

„Co je to za život. Stárnu a nemám kolem sebe žádný dětský smích.“

K tomu mi pravidelně radila, co mám jíst za vitamíny a za jakým doktorem se jít léčit. Já se jí ale o rady vůbec neprosila. Už jsem s ní o dětech nechtěla mluvit.

S manželem jsme se snažili roky, párkrát vzal první úspěch za své a ona o tom se mnou pořád chtěla diskutovat. Byla netaktní, radila mi najít si milence. Jindy mi zase ukazovala fotky vnoučat jejích kamarádek a říkala mi, že si připadá méněcenná. Jak jsem si asi měla připadat já?

Ke každým narozeninám mi přála, ať se zadaří a občas mi dávala oblečení na miminko, jakoby to mělo pomoct. Dopadlo to tak, že jsem se s ní odmítla bavit. Po posledním biochemickém těhotenství mi totiž řekla, že za to může moje psychické nastavení a negativní energie. Věděla jsem, že s mámou jsem na téma dětí skončila.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (27): Z těhotenství mé nejlepší kamarádky jsem měla radost. Moje nadšení zmizelo, když jsem zjistila, kdo je otcem

Prý je to v hlavě

Máma mi tvrdila, že když něco příliš chcete, zkrátka to nejde. Na druhou stranu se přeci říká, že co si hodně přejete, to se splní. Nějak si všechny tyhle velké pravdy odporují a mě už to nebaví. Možná na některé věci prostě nemáme vliv a hotovo. S manželem se nám nakonec zadařilo, i když jsme se moc snažili a moc jsme si to přáli. Přestože jsem se velice sledovala a počítala každou ovulaci. Žádné "vypuštění z hlavy" u nás tedy nezafungovalo.

Nicméně jsem se samozřejmě obávala, že by mohlo dojít opět k nějakému problému a tak jsem nikomu o naší krásné novince dlouho neřekla. Teprve po prvním trimestru jsem obeznámila šéfa v práci z praktického hlediska a několik našich blízkých přátel. Věděla jsem, že se o ně mohu opřít a nebudou mě atakovat denně dotazy, nebo mi dávat oblíbené nevyžádané rady.

Mámu jsem vynechala a neřekla jsem jí vůbec nic. Nosila jsem volné oblečení, ničeho si nevšimla. Teprve v sedmém měsíci, kdy už bylo moje břicho nepřehlédnutelné, jsem šla s pravdou ven. V kavárně jsem si sundala kabát, objednala si mrkvový dort a kávu bez kofeinu a moje matka na mě zírala jako na zjevení.

Mohlo by Vás zajímat:

Melánie (32): Oznámila jsem matce, že čekám dítě. Druhý den se objevila u našich dveří a převrátila nám život naruby

Myslela jsem, že bude mít radost

Byla jsem ráda, že mě těch sedm měsíců ušetřila nejapných dotazů, poznámek o mojí negativní energii a nepřenášela na mě vlastní nervozitu. Čekala jsem, že bude mít radost, spráskne ruce a oči se jí zalijí slzami. Místo toho se strašně zamračila.

Pak se jí rozklepala brada a dramaticky na mě vyštěkla, že tohle si tedy nezasloužila. „Myslela jsem, že jsme si blízké a ty jsi taková tajnůstkářka.“

Vůbec nepochopila, že jsem chránila sama sebe před její povahou a mnohdy krutými poznámkami. Ale má pravdu, blízké si nejsme, sama to pokazila už hodně dávno.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (30): Kvůli matčině úrazu jsem přišel o iluze. To, co jsem o ní zjistil mě šokovalo