Ivan (24): Kamkoli jsem se svou partnerkou přišel, ztrácely se věci. Pochopil jsem, že je kleptomanka

Moje partnerka je sběratelka věcí cizích lidí. Říká se tomu kleptomanie. Dlouho jsem si to nechtěl přiznat, ale dnes už s jistotou vím, že se nepletu. Je to ostuda nejen její, ale i moje.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (34): Už od dětství mám neodolatelnou touhu něco štípnout. Jsem kleptomanka, ale se svou „úchylkou“ si umím poradit

Začalo to kávovou lžičkou

Seznámil nás můj kamarád Igor. Známe se od dětství, říkáme si: „Dvojité Í“ a jeden druhému důvěřujeme. Proto jsem mu, když ukázal prstem na Ivetu, věřil. Věřil jsem tomu, že ji zná a že by mi nedohazoval někoho, kdo v jeho očích není v pohodě. „Náramně se k sobě hodíte!“ prohlásil, „budete jako my dva Dvojité Í!“ To se mu na tom nejspíš líbilo nejvíc.

Poseděli jsme a popili ve třech a když jsme odcházeli, věděl jsem, že se mi Iveta líbí a že bych rád s ní prožil něco víc. Ve dveřích jsem si všiml, že schovává v ruce malou kávovou lžičku, kterou ukořistila z naší poslední kávy. „Ty si ji bereš?“ ptal jsem se naivně a odpovědí mi byl smích: „Jo! Loupež století, nevidíš?“

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (65): Načapala jsem snachu, jak u nás krade. Skončili jsme v nemocnici

Všímal jsem si podivných věcí

Skutečně jsme spolu začali chodit. A pomalu rozvíjeli náš vztah. Bylo léto, takže se nabízeli parky, luka a háje, kde nejprve došlo na pusy a pak i na to ostatní. Jezdívali jsme autem do přírody, kde nám bylo fajn. Teď se mi vybavuje moment, kdy Iveta pohodila do trávy kabelku a z ní vypadla nefritová soška. „Co to je?“ koukal jsem na ni jak zjara, „proč tohle taháš s sebou?“ Za pár dní přišla ve svetříku, který mi byl matně povědomý, neviděl jsem ho na někom? Byl evidentně pletený doma – a mně se zdálo, že ho měla na sobě její kamarádka, se kterou jsme se potkali. Ale hodil jsem to zase za hlavu.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (39): Syna obvinili z krádeže telefonu. Ten se nakonec našel, ale na nás už se všichni dívají jako na zloděje

Došlo mi, že je kleptomanka

Nikdy jsme spolu nebydleli, ale sem jsem ji pozval k sobě, nebo, častěji, jsem se u ní zastavil nebo i přespal. A postupem času jsem si začal všímat věcí, které u ní podivuhodně přibývaly. Když to byl hřeben nebo cokoli běžné potřeby, nezapalovalo mi to, až v koupelně přibyl drahý parfém – ale evidentně už používaný. „Kde se tady vzal?“ ptám se. Když neodpověděla, ale jen se zamračila, čichám k němu, aby mi připomněl, na kom jsem ho cítil – a uvědomil jsem si, že jsme právě u té holky byly den předtím na návštěvě.

Začal jsem mít podezření, že je milá Iveta tak trochu kleptomanka a rozhodl se všímat si detailněji toho, co nosí domů. Je to k neuvěření, ale vrchol všeho byl miniaturní obrázek, který čmajzla z mého psacího stolu! Když jsem se pak poptal po kamarádech, které jsme v minulosti navštívili, ukázalo se, že se každému něco ztratilo. Byl to pro mě šok.

Trvalo mi, než jsem si přiznal pravdu, ale nakonec jsem pochopil, že milá Iveta je kleptomanka. Pokusil jsem si o tom s ní promluvit, marně. Uhodil jsem na Igora, který prý nic takového netušil a ukázalo se, že ji vlastně moc nezná, ale líbilo se mu spojení dvou í. Láska skončila. Jestli se Iveta bude léčit, záleží jen na ní, ale faktem je, že důvěřovat jí už asi nemohu.

​Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (55): Na podzim jsem přišla o svého věrného pejska. Šla jsem mu zapálit svíčku na hrob a čekalo mě překvapení