Mirka (55): Na podzim jsem přišla o svého věrného pejska. Šla jsem mu zapálit svíčku na hrob a čekalo mě překvapení

Artuš se mnou prožil těžkou dobu po rozvodu, zachránil mi život a našel nového partnera. Byl to můj nejlepší přítel, bez kterého je můj život úplně jiný. Na svém čerstvém hrobečku mi nechal překrásný vzkaz

Mohlo by Vás zajímat:

Bohumila (52): Na dovolené mě vzbudil duch mého umírajícího kocourka. Přišel se se mnou rozloučit

Byl to vskutku věrný pes

Artuše jsem si vzala z útulku hned po rozvodu a celých čtrnáct let to byl můj velký parťák. Každý majitel psa má asi pocit souznění nebo silného pouta se svým pejskem a je to pochopitelné. Já to neměla jinak. Myslím si, že naše duše se měly setkat. Artuš mi dvakrát zachránil život. Jednou jsem se topila v rybníce a podruhé mě napadl v lese nějaký blázen. Pokaždé svým štěkotem přivolal pomoc.

Slovy nelze vyjádřit, jak mi pejsek pomohl v těžkých časech, kdy jsem byla po rozvodu na dně. Potřebovala jsem se o někoho opřít, mít nějakou rutinu a společnost. Artuš byl ten nejlepší, to jen díky němu jsem denně vylezla z postele, i když se mi občas nechtělo. Jsme bezdětná a matka žije velmi daleko, takže jsem opravdu válčila s osamělostí.

Díky Artušovi jsem se dokonce seznámila se svým druhým manželem. Když bylo mému psovi asi šest let, poznala jsem se v parku za vtipných okolností s mužem, který zrovna hlídal bývalce hárající fenu. Po trapné scénce jsme si zašli na kávu a padli si do oka. Dala jsem na Artušův „čich“ a nového partnera měl natolik v oblibě, že jsem do toho šla.

Mohlo by Vás zajímat:

Jasmína (34): Díky úplňku jsem našla zatoulaného pejska a životní lásku

Konec byl smířlivý

Věděla jsem, že je Artušek nemocný a má svůj věk, takže konec by se dal možná i očekávat. Bolest to byla ale veliká. Naštěstí mě podpořil manžel, jeho děti a také vynikající veterinářka. Uspořádali jsme Artušovi moc hezké rozloučení a já si pak vystavila jeho fotky do každého pokoje v domě.

Artuše jsme pochovali v lesíku na jeho oblíbeném místě. Procházel se tudy nejraději a na palouku pak sledoval z dálky srnky. Nikdy po nich nestartoval, jen na ně fascinovaně hleděl. Pohřbili jsme ho na podzim, asi týden před Dušičkami. Chystala jsem se přinést na hrob Artušův klacík, kytky a hřbitovní svíčku.

Po osamělé procházce lesem jsem cítila zvláštní klid. Jakoby můj pejsek šel u nohy, jako obvykle. Stačilo zavřít oči a málem jsem slyšela, jak pobíhá a čenichá kolem. "Artíku, vím, že jsi tu se mnou," promluvila jsem na něj. Došla jsem k jeho hrobečku a nestačila se divit, co se přede mnou objevilo za dojemný výjev.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (41): Po smrti svého pejska jsem zažila něco divného. V noci jsem cítila, že si ke mně lehnul, a ráno našla v posteli překvapení

Beru to jako vzkaz od psího miláčka

Přímo na hrobečku bylo z šišek vytvarované srdce. Je třeba říct, že o tom hrobě nikdo nevěděl. Jen můj manžel. Hlínu jsme nijak neoznačovali, zkrátka jsme věděli, u kterého stromu by měl Artuš přesně ležet.

Artuš navíc smrkové šišky miloval a hrál si s nimi na každé procházce lesem. Myslím si, že je to vzkaz od něj z nebeského psího hřiště. Dojalo mě to k slzám a hned jsem poslala fotku manželovi. Ten tomu nemůže věřit a myslí si, že z žalu blázním.

"Jsi si jistá, že jsi třeba to srdce nevytvořila v slzách a pak jsi se vzpamatovala? Vždyť to by musel být zázrak!"

"A taky že je!"

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (51): Po odchodu dětí jsem si pořídila pejska. Manžel mě málem vyhodil, teď je z naší fenečky úplně hotový