Ivanova manželka pracuje ve Finsku, zatímco on se stará o jejich malého syna a snaží se vybudovat život a kariéru v Čechách. Oba létají sem a tam, ale jak dlouho to mohou vydržet?
Když jsme se s Natašou potkali a dali dohromady, věděl jsem, že je ambiciózní a bude chtít pracovat. Hned ze začátku mi bylo řečeno, že pokud někdy budeme mít děti, budu s nimi doma já, že ona se kariéry nevzdá. A vzal jsem to.
Z manželky se ani po svatbě puťka nestala
Brali jsme se po roce. Byl jsem z ní od začátku úplně pryč a nemínil jsem ztrácet čas a nechat ji někomu jinému. Utratil jsem celou výplatu za prsten, poklekl jsem, Nataša řekla ano a v tu chvíli jsem věděl, že všechno další vyřešíme. Měli jsme krásnou svatbu a plánovali budoucnost.
Po nějaké době Nataša otěhotněla, z čehož jsme oba měli radost, ale po narození syna bylo jasné, že opravdu nebude doma a nebude z ní ukázková matka ani oddaná manželka. Upřímně mě to zklamalo, trochu jsem doufal, že se po svatbě a s dítětem změní, ale na druhé straně jsem ji respektoval.
Manželka přijala místo ve Finsku
Věci šly několik let dobře, ale pak přišla Nataša z práce a oznámila mi, že dostala nabídku vést obchodní oddělení firmy ve Finsku a jestli bych měl zájem se tam přestěhovat. Nejprve jsem byl nadšený, představa života ve Finsku se mi líbila, ale na druhé straně jsem se toho bál a měl jsem pochybnosti.
Po několika dnech jsem dospěl k rozhodnutí, že stěhovat se s malým dítětem do Finska nebude dobrý nápad. „Zlato, asi to nedáme. Já vím, že bys moc ráda, ale máme malé dítě a tady máme podporu, já můžu taky pracovat. Co budu dělat ve Finsku?“ nadhodil jsem. Nataše se usmívala, že chápe, ale pak z ní vypadlo, že když se tedy neodstěhujeme všichni, ráda by tu práci vzala a pendlovala mezi Finskem a Čechami.
Nechtěl jsem jí stát v cestě, tak jsem na to kývnul. Řekl jsem si, že to zvládneme. Vydělávali jsme dohromady dost peněz na to, abychom mohli létat sem a tam a třeba jednou přijde moment, kdy se budeme moct přestěhovat.
Situace začíná být neúnosná
Nataša práci přijala. Za pár měsíců byla převelena do Helsinek, kde momentálně tráví tři týdny z měsíce a jeden týden je v Čechách. Zpočátku jsme to zvládali, volali jsme si a zdálo se, že všechno bude v pořádku, ale časem měla Nataša víc a víc práce a nestíhala naše hovory, což byl obrovský stres pro celou rodinu.
Rozhodl jsem se za ní létat častěji, aspoň jednou za dva měsíce, abychom se viděli a strávili společně čas. To se ale samozřejmě začalo odrážet na mojí kariéře. Musím si brát neplacené volno, protože dovolenou jsem vyčerpal během půl roku i kvůli synovým nemocem. A jsem s malým sám, což mi nepomáhá, je to neskutečně náročné.
Upřímně nevím, jak to s námi bude dál. Jsem neskutečně unavený a Nataša nevypadá, že by chtěla práci změnit nebo se přestěhovat zpět do Čech. Já asi nebudu mít na výběr a budu muset jít tam, kde bude chtít žít Nataša.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.