Facebook
Instagram
Vánoce, svátky klidu a míru… už dávno nejsou, dnes se zahlcujeme jídlem i dárky. První nám dlouho leží v žaludku, druhé ve všelijakých koutech. A najdou se občas tací, který si z nich pak udělají výdělečný podnik. Své o tom ví i Ivan.
Naše rodina je pološílená, pokud jde o dárky, ať jsou Vánoce nebo nějaké výročí. Libuje si v nich především moje žena, jenže ne vždy se jí to, co dostane, zalíbí. A pak s tím udělá rázný konec.
Měl jsem radost z mála
Na povánoční čas mám krásné vzpomínky. Když jsem byl kluk,
tak jsme nikdy neměli pod stromečkem haldy dárků, bylo jich mnohem méně než
dnes a o to víc jsme si jich vážili. „Tolik knížek!“ vykřikl jsem udiveně,
když jsem ve třinácti letech dostal pět knih! No a hned jsem začal číst a následující
týdny se z nich radoval. Stejně tak měla radost moje sestra i máma,
protože jsem se vždycky snažil udělat jim opravdovou radost – i když třeba jen
drobností.
Babička dostala víc než vnoučata
Letošní svátky byly u nás ve znamení šílenství. Konečně – jako každý rok. Protože máme dvě děti a pět vnoučátek, samozřejmě se pod stromečkem sejde pořádná hromada věcí. „Letos si nic dávat nebudeme!“ pokaždé někdo z nás vykřikuje, ale nikdy to nikdo nedodrží. To byly byla mela kdyby dodržel!
A protože jsme vlastně tři rodiny, scházíme se na třikrát a pokaždé se podarujeme. Logisticky by to bylo snadné, kdyby se moje manželka nechovala jako dítě a nečekala pokaždé další a další dárky. My dva si je dáme na Štědrý večer, ale pak následují návštěvy a opět dary. Pro děti, jistě, ovšem i o pro Barboru – moji ženu. Letmo vyjmenuji ty letošní: poukaz do lázní, na pedikúru, na masáž, náušnice, trepky, svetr, rukavice, několik knih, vlna na pletení, kosmetika a bůhví co ještě…
Za svoje chování se ani nestyděla
Přešel jsem to, jako vždycky. Než jsem potkal na ulici souseda. „Nechtěl jsem ti to říkat, ale moje stará mě upozornila, že tvoje žena prodává na internetu hromadu věcí! Nejsou to náhodou vánoční dárky?“ Cože? Ta ostuda! Letím domů a rychle skočím na net. Ani jsem nemusel moc pátrat, jak je stará, tak je hloupá – nasázela to všechno na facebookový profil našeho města, kde máme takový malý bazar. Bylo tam téměř vše – včetně poukazu do lázní, který nebyl právě levný a dostala ho ode mne.
Když jsem se uklidnil, rozhodl jsem se, že se pokusím nachytat Barboru na švestkách. „Kdy půjdeš na tu pedikúru, pořád si stěžuješ na nohy…“ optal jsem se u večeře. Ticho. „Nevezmeš si na sebe ten hezký svetr od kluka?“ byla moje druhá otázka. A pak jsem to dovršil: „Našel jsem inzerát na lázně, víš, na našem bazaru, nepojedeme spolu?“
Neodpovídala. Ale ani se nestyděla. Přesto druhý den inzeráty z našeho bazaru zmizely. Ale jsem přesvědčený, že se objevily jinde, protože svetr tady nevidím a jiné dárky taky ne. Měl bych si z toho vzít poučení pro příště, ale je mi jasné, že napřesrok to bude úplně to samé.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
