Facebook
Instagram
Jolana se každé Vánoce děsí, co dostane za dárky od tchyně. Nechává na nich cenovky, opakovaně daruje nevhodné věci a někdy jsou dokonce z druhé ruky. Letos Jolana opět zažila šok, který ji utvrdil v tom, že by tchyně raději neměla dávat nic.
Manželova maminka je zvláštní, taková divoženka. Není zlá a zákeřná, jako jiné tchyně bývají. Mám ji celkem v lásce. Ale její vkus a umění vybírat dárky, je něco, nad čím mi stojí rozum stát. Už mám od ní doma pěknou sbírku naprosto zbytečných blbostí. A letos o Vánocích k nim přibyly další...
Pokaždé se děsím, co rozbalím
„Jolanko, doufám, že se ti to bude líbit!“ říká tchyně každé Vánoce a s úsměvem mi podává dárek. Její nadšení je téměř nakažlivé, ale ve mně už jen představa, co z balíčku vytáhnu, vzbuzuje pořádnou nervozitu.
Letos jsem si řekla, že to nebudu řešit. Přesně do chvíle, než jsem rozbalila první balíček. Kýčovitá svíčka ve tvaru anděla, na které byla nalepená cenovka – 49 korun. Ne že by mi na ceně záleželo, ale proč ji tam nechala? Nechává ji ale na většině dárcích, hlavně těch dražších. Nechápu to, přijde mi to ubohé, ale budiž. Když jí to dělá radost.
Já bych ale raději, kdyby mi konečně jednou dala něco, z čeho budu mít opravdu radost. A ne padesátou svíčku či jinou kýčovitou dekoraci, která se mi vůbec nelíbí a strkám ji do sklepa. A jednou to vše stejně vyhodím. Přitom vůbec nezáleží na ceně. Chápu, že nemá v důchodu na rozhazování. Stačilo by ale, aby mě průběžně trochu vnímala a zajímala se, co se mi líbí, co mám ráda a co naopak nesnáším. Myslím, že to není zas tak složité...
Dostala jsem dárek, který dobře znám
Pak přišel na řadu další balíček. Když jsem ho otevřela, úplně mi zatrnulo. „To není možné, to je mi nějaké povědomé…,“ pomyslela jsem si. Uvnitř byla sada skleniček, kterou jsem tchyni sama dala minulý rok, protože jsem naivně doufala, že to ocení. A ty staré, oprýskané a zašpiněné, co má doma, vyhodí.
„Taková hezká sada. Říkala jsem si, že by se ti mohla hodit,“ chlubila se, zatímco manžel na mě házel omluvný pohled.
„Jasně, děkuju,“ zmohla jsem se na strohou odpověď a krabici odložila stranou.
Na moji alergii stále zapomíná
Další dárek byla krabička luxusních oříšků. Ano, přesně těch, na které mám těžkou alergii a několikrát jsem o tom mluvila. „To je jen maličkost, ale kvalita, viď?“ řekla s úsměvem. „To máte na hezké večery,” dodala a usmála se tak, že jsem jen nevěřícně vrtěla hlavou. Ona to snad ani nedělá schválně. Prostě už jí to nemyslí a ztrácí paměť. Přitom není až tak stará. Jinak si to nedokážu vysvětlit.
„Ilono, víš, že tyhle nemůžu,“ pokusila jsem se jemně upozornit.
„Ach, já zapomněla! Tak to spořádá Adam,“ mávla rukou.
Raději nechci nic než krámy
Bohužel ani dva poslední balíčky to nenapravily. Šlo sice o docela vkusnou šperkovnici, ale hned na první pohled mi bylo jasné, že není nová, ale z nějakého bazaru. Stejně jako kabelka ze sekáče. Ta na první pohled vypadala dost zachovale, ale při otevření bohužel smrděla zatuchlinou. To, už jsem neměla slov. Poděkovala jsem za dárky a na nic víc jsem neměla sílu.
Nechci být nevděčná, ale každý rok se cítím čím dál víc trapněji a uraženěji. Říkala jsem manželovi, že by bylo lepší, kdyby mi tchyně nic nedávala nebo mi pořídila poukázku do nějakého obchodu. A já si pak vybrala něco podle svého. A hned bych měla radost. „To nejde, to by jí urazilo,“ odpověděl jasně. On si už nejspíš zvykl, že dostává každoročně balíček ponožek, které jsou tak umělé, že se mu v nich dost potí nohy. Nebo tu nejlevnější voňavku, kterámu samozřejmě také nevoní, ale mámě nechce kazit radost. Takže další zbytečný krám, co nepotřebujeme.
Přemýšlím, jak tchyni jasně, a přitom citlivě naznačit, co bych opravdu ocenila. Ale obávám se, že to stejně nepochopí. Když vidím její zakrámovaný byt, bojím se, co z toho mi zabalí příště. A už teď se děsím, co za super dárky vymyslí jednou svým vnoučatům.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
