Facebook
Instagram
Občas se stane, že se necháte okouzlit na první pohled báječným člověkem. Jenže postupem času zjistíte, že je to úplně někdo jiný a rád vás využívá ke své spokojenosti. Své o tom ví i Ivana.
Jako mnoho jiných mladých lidí, kteří studují mimo svoje bydliště, jsem hledala spolubydlící. Teprve dnes vím, že jsem při výběru člověka, se kterým budu sdílet společný byt, měla být pečlivější.
Nedokázala jsem si vybrat spolubydlící
Když jsem přišla studovat do Prahy a hledala spolubydlící, sešla jsem se s několika mladými lidmi, ale nikdo z nich se mi nezdál dost dobrý. Buď neměl vyhraněný názor na to, jak, kde a za kolik chce bydlet, nebo mi byl zkrátka nesympatický. Stačilo, abych si všimla, že má špinavé a ošlapané boty a hned jsem dala zpátečku. „Nejsi trochu moc náročná?“ říkávala mi moje mamka, když jsem se s ní radila, co a jak. „Když si s tím člověkem nesednu, když mi není milý na první pohled, pak do toho nejdu,“ odpovídala jsem. Netušila jsem ovšem, že na tom se společná koupelna a kuchyň stavět nedají.
Ale stejně tak jsem ještě, jako sotva dvacetiletá, měla málo zkušeností z kontaktů s neznámými lidmi a s narcisem jsem se nejspíš ještě nikdy nesetkala. A tak jsem netušila, že hned při prvním kontaktu bývá člověk s narcistní povahou tak okouzlující, že je těžké mu odolat.
Problémy byly od první chvíle
Když jsem se potkala s Dášou, rázem jsem se do ní, řečeno s nadsázkou, zamilovala. Byla okouzlující, zábavná, vtipná, chytrá, na studentské poměry i elegantní. Co víc jsem si mohla přát? „Mami, už jsem ji našla, je skvělá!“ volala jsem nadšeně domů z koutku v obýváku u staré tety, kde jsem opravdu bydlet nechtěla. Problémy nastaly už ve chvíli, kdy jsme spolu s Dášou hledaly byt, protože všechno muselo být tak, jak chtěla Dáša, která nebyla ochotna přistupovat na jakýkoli kompromis. „Tvrdila, že to není její první pronájem, takže jsem to brala tak, že ví, co dělá,“ krčila jsem rameny, když moje mamka tvrdila, že se jí to nějak nezdá.
Spolubydlení ovšem probíhalo podobně, a ačkoli jsem se já sama snažila o kompromisy, něco takového Dáša vůbec neznala. Vyhrocený konflikt nastal ve chvíli, kdy jsem šla na večírek, o kterém jsem svojí spolubydlící neřekla. Ačkoli společnost, ze které jsem se vrátila, znala jen matně, tvrdila, že jsem ji měla vzít s sebou. Chovala se ke mně hrubě, takovou jsem ji vůbec neznala. Snažila jsem se omluvit, ale bylo to marné…
Rozhodla jsem se odejít
Podobných střetů, kdy chtěla být Dáša pánem situace, se událo ještě několik, než jsem se konečně odhodlala hledat si nové bydlení. „To nemyslíš vážně, co ti na mně vadí?“ prskala Dáša, když jsem jí to oznámila. Zatnula jsem zuby a mlčela, ale dobře jsem věděla, čím je Dáša nesnesitelná. Koupelnu si zabírá podle chuti – jak prostor, tak čas – v kuchyni neměla zájem cokoli uklidit. Velmi ráda se také fintila. A pokud jde o to, uvolnit byt (kvůli chvilkám s nějakým chlapcem či mužem), pak mě klidně vyhodila na mráz. Ale především byla přesvědčená, že ona je nejkrásnější.
A pokud jsme někdy pozvaly nějaké kamarády k nám domů, pak se
snažila za každou cenu být středem pozornosti – ačkoli o ni nikdo nestál. A
pokud viděla, že nad lidí lidi neslintají, byla zlá. Uvědomila jsem si, že si mě,
naivní holku z venkova, vybrala k tomu, aby byla ona hvězdou a já
jakousi její poddanou.
Dnes už vím, že rozeznat člověka, který je zakoukaný do sebe
a o kterém můžeme říct, že je narcis, není vůbec snadné, právě proto, že takoví
lidé umí být okouzlující. Jako by se neustále dívali sami na sebe
v zrcadle, ve kterém ovšem chtějí vidět jedině líbivý obraz. Jakmile jim
ale někdo odporuje, nebo není po jejich, ukáže se jejich pravá povaha.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
