Ivana (50): Dcera má Aspergerův syndrom a ráda by cestovala časem. Nevím, jak jí vysvětlit, že to nepůjde

Už jako dítě mě Ilona dovedla odzbrojit dotazy, na jaké by nepřišel leckterý dospělý. Šly jsme například po městě a ona vyhrkla: „Mami, takhle ty domy vypadaly vždycky?“ Nebo pokud někdo zemřel, vyptávala se, zda je pravda, že už ho nikdy neuvidí. A když jsem ji ujistila, že ne, oponovala, že kdyby se šlo vracet v čase, mohl by vídat každý každého.

Upřímně, srovnání s jinými dětmi, které ještě v pěti „bouchaly“ lopatkou do báboviček, zatímco Ilonka řešila podstatu žití, bylo děsivé. Přesto jsem známkám, svědčícím o Aspergerově syndromu dlouho nepřipisovala význam. 

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (36): Synovi diagnostikovali autismus. Manžel to nezvládl a zbaběle nás opustil

Diagnóza Aspergerův syndrom

Ono pokud se Aspergerův syndrom nevyvine do těžšího autismu, nebývá svému nositeli nijak na škodu, protože jde jen o „typ mozku“. Většinová populace bývá sice tzv. neurotypická, ale ve srovnání s ní nejsou Aspergeři o nic horší. Naopak, leckdy bývají schopnější všude tam, kde snahy neurotypického člověka končí. Alespoň tak nějak mi nedávno Ilončinu diagnózu přibližovala nejen naše lékařka, ale i pár přátel, kteří se o Aspergera zajímají.

Když se Ilonka o syndromu dozvěděla, chodila ještě na základní školu, kde měla už dlouho neurčité potíže. Kolektiv ji nechtěl přijmout a zastat se jí nedokázaly ani učitelky. Až odborné vyšetření přineslo cosi jako změnu. Manžel sice diagnóze zprvu také moc nevěřil, ale nakonec ho dcera přesvědčila sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Rozita (39): Máme dítě s těžkou formou autismu. Jako rodina jsme to nezvládli

Dcera věří tomu, že jednou bude cestovat časem

Její největší zájem, kterým byla historie, či spíše touha po bezčasém prostředí, ho jednoho večera doma u stolu dokonale vytočila, a sice v moment, kdy jí sdělil novinu, že v létě pojedeme k moři. Jiná třináctiletá dívčina by jásala, jak se pochlubí kamarádkám, ale Ilonka ohrnula nos. Kdyby mohla, nejraději by prý zavítala do jiného století nebo třeba až do doby faraónů v Egyptě.  

Ještě než přestoupila na gymnázium, vysloužila si za svou originalitu od učitelek dvě kuriózní poznámky. Jednu za zlehčování slohu a „pojednání“ o cestování v čase, druhou za drzost, kdy se učitelka dějepisu spletla a Ilonka ji opravila s vyčiněním, že nemůže podobnou věc takhle tvrdit, když v té době nikdy nežila. S Alešem jsme byli na nervy a už kvapně vyhlíželi dny, kdy se dcera konečně přemístí na nějakou střední. 

Díky dobrým znalostem jí vyšlo gymnázium a nyní uvažuje o vysoké. Ráda by studovala historii, což s manželem schvalujeme, jen přemýšlíme, kam až může její posedlost časem dojít. Nezřídka kdy se totiž s lidmi v okolí pohádá, že legendární časostroj není fikce a jednou bude mezi lidmi samozřejmostí. Pak nastane její vytoužený, bezčasý život. Tak snad se jí sen odjet na dovolenou třeba za Michelangelem do období renesance, jednou podaří, ačkoliv se jí doma snažíme vysvětlit opak…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (36): Manželka si k nám nastěhovala milence. Zůstávám doma jen kvůli synovi, který je autista

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.