Lenka (36): Synovi diagnostikovali autismus. Manžel to nezvládl a zbaběle nás opustil

To, že se můj syn Čeněk v něčem liší, jsem si všimla už v jeho dvou a půl letech. Jevil znaky, které se neslučovaly s běžným chováním dítěte. Moje podezření na autismus se potvrdilo ve čtyřech letech. Zatímco já chci bojovat, manžel Tomáš (38) to nezvládl a odešel od nás.

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (36): Manželka si k nám nastěhovala milence. Zůstávám doma jen kvůli synovi, který je autista

Tušila jsem, že je syn jiný

Zůstala jsem sama na výchovu dvou dětí - dcery Nikoly (8) a syna Čeňka (5). Po jeho narození vypadalo všechno v pořádku. První náznaky, že je dejme tomu jiný, jsem zaregistrovala, když mu bylo něco přes dva roky.

Začal chodit po špičkách, uzavíral se do svého světa a nikoho, mimo mě, do něj nepustil. Jakmile jsme se ukázali v nějakém větším kolektivu, Čeňkovo chování se změnilo. Hned se stranil a hledal místo, kam se schovat. Nešlo ani tak o to, že by se schovával za moji sukni. On si prostě přál zmizet. Tehdy jsem to nazývala stydlivostí.

Nejhorší byly jeho nečekané návaly vzteku. Stačilo, aby mu nešla obléknout ponožka, a už mlátil hlavou o zem a něco hulákal. Uklidnit ho, tak to byl nadlidský výkon. Vždycky jsem patřila mezi trpělivé maminky, takže jsem se to zkoušela po dobrém. Manžel Tomáš na tom byl hůř. Hned na něj nastoupil a začal řvát.

Mohlo by Vás zajímat:

Václav (45): Náš syn je autista, vinu kladu sobě. Manželka se zachovala hanebně

Synovi byl potvrzen autismus

Když byly Čeňkovi tři roky, nastoupil do školky. To byla další těžká meta, kterou musel překonat. Hlouček uječených dětí mu nedělal dobře. Prvního půl roku jsem od učitelek poslouchala, jak moc se Čeněk straní a odmítá se zařadit do kolektivu. Shodli jsme se, že potřebuje jenom čas a trpělivost.

Téměř rok každé ráno plakal a odmítal jít do školky. Ani tehdy jsem ještě nepřemýšlela nad tím, že je na čase zajít k lékaři. Všichni říkali, že kluci jsou zkrátka takoví a ať vydržím. Pak se ale stalo něco, co mě přimělo jednat. Šli jsme městem, kde hrála pouliční hudba. Syn si zacpal uši a byl jako v transu. Nebyl schopen slova a v jeho očích byl strach.

Trvalo mi několik hodin, než jsem ho z toho dostala. Manžel nad tím mávl rukou. Já už ale zbystřila a rozhodla se, že se poradím s naší pediatričkou. Ta naznačila, že by se mohlo jednat o autismus. Po vyslovení těchto slov se mi v krku udělal obrovský knedlík. Následovalo několik vyšetření, která slova lékařky potvrdila. „Váš syn trpí lehkou formou autismu,“ řekla lékařka a mně to hučelo v uších dlouhé měsíce.

Mohlo by Vás zajímat:

Danča (36): Bojím se, že syn není úplně v pořádku. Manžel ale odmítá jít s ním k psychologovi

Manžel nás opustil kvůli synově diagnóze

To jsem ale netušila, jak se k tomu postaví manžel. Ten se zhrozil. „Takže máme doma duševního mrzáka?" bědoval. On byl vždycky horká hlava, takže jsem věřila, že ho to přejde a budeme bojovat společně. Bohužel, Tomáš nad synem zlomil hůl a kvůli jeho diagnóze od nás odešel. Oklepala jsem se a rozhodla se učit. S psycholožkou jsme nalezly cestu, jak se synem jednat. Vyžaduje velmi citlivý přístup a jeho zvyky nesmí nic narušit.

I Nikola se musela naučit, jak se svým bráškou komunikovat. Neměla jsem čas brečet nad tím, že nás manžel opustil. Zaměřila jsem se na obě děti a snažím se, aby byly šťastné. Jsou dny, kdy je to s Čeňkem těžké, ale nevzdám to. Musím být silná a pomáhat mu co nejvíc.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (35): Manžel mě opustil ještě v porodnici. Vůbec nevím, co o něm řeknu dceři, až vyroste

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.