Iveta (26): Bydlení s kamarádkou se změnilo v horor. Je bordelářka a vodí si domů pořád nové chlapy

Zuzku znám ze střední a patřila mezi mé nejlepší kamarádky. Pak se na nějaký čas naše cesty rozešly. Zuzka byla delší dobu v zahraničí, já začala studovat vysokou a pak pracovat. Moc jsem se těšila, že se zas potkáme a všechno osobně probereme...

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (33): S hubenou kamarádkou jsme vyrazily na nákupy. Takové ponížení jsem dlouho nezažila

Spolubydlení mi přišlo jako skvělý nápad

Probraly jsme všechno možné, včetně vztahů a práce. Postěžovaly jsme si i na to, jak je těžké se v dnešní době osamostatnit. „Bydlím pořád u rodičů, už mi z toho hrabe, ale nemůžu si dovolit vlastní byt,“ svěřila jsem se jí. „Jé, já taky,“ přiznala Zuzana. „Tak co kdybychom začaly bydlet spolu? Ušetříme a budeme mít klid,“ vypálila na mě nečekaně. Byla jsem trochu zaskočená, ale ta myšlenka se mi moc líbila. Konečně bych mohla odejít z domu a vyhnout se věčné buzeraci od rodičů.

Na začátku to vypadalo jako skvělý nápad. Měly jsme se Zuzkou podobnou povahu i představu o životě. Teda já si to aspoň myslela. Takže jsme si společně pronajaly krásný byt, kde jsme každá měla svůj pokojíček. Sice v paneláku, ale blízko metra a to nám oběma vyhovovalo. „Bude to super, uvidíš,“ říkala mi Zuzana nadšeně, když jsme spolu vybíraly vybavení a dekorace do našeho nového hnízdečka. A já se na novou etapu života také začala těšit. Sice bych raději začala bydlet s nějakým báječným mužem, ale takové holčičí spolubydlení přeci může být také super.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (49): Kamarádka bydlí s rodiči v jednom domě a s ničím jim nepomůže. Musela jsem zasáhnout

Dělá si co chce a nemám žádné soukromí

Jenže brzy jsem začala litovat, že jsem do toho šla. I když jsme si na začátku nastavily jasná pravidla a Zuzka je v klidu odkývala, netušila jsem, s kým mám vlastně tu čest. Jedna věc je znát kamarádku na střední a chodit s ní na mejdany. A druhá je s ní sdílet každodenní život a společné prostory. Zuzana se brzy ukázala jako neuvěřitelný bordelář. „Zuzko, prosím tě, můžeš to nádobí aspoň naskládat do myčky,“ říkala jsem jí pořád dokola s naštvaným tónem.

Ona se ale vždy vymlouvá, že nestíhá, že to přeci počká do večera. Ale já to nevydržím. Plný dřez zaschlého nádobí mě irituje. A tak si Zuzka zvykla, že to za ní pokaždé udělám. Stejně tak mě vytáčí její chomáče vlasů ve vaně, hromady hadrů rozházené po bytě. Každý den po ní uklízím, protože nejspíš neví, jak funguje nejen myčka, ale i pračka nebo vysavač. A ona se mi ještě vysmívá, že to moc hrotím. Že takovou prudu měla doma a doufala, že se nebudu chovat jako její matka. To se mě vážně dotklo.

Tím to ale neskončilo. Nejhorší je, že si začala vodit domů pořád nové chlapy. Nevím, kde je pořád bere. Každopádně se mi to vůbec nelíbí. Narušují mi soukromí a skoro každou noc musím poslouchat nějaké sexuální orgie. Je to trapné a nechutné. Cítím se ve vlastním bytě jako vetřelec.

„Zuzano, to už vážně přeháníš. Nebaví mě několikrát týdně poslouchat, jak si to s někým rozdáváš. A pak se ráno bát jakého frajera v trenýrkách ve svém bytě potkám,“ vynadala jsem jí. „Nemůžu za to, že žiješ jako jeptiška. Taky by ti prospělo, kdyby sis někoho našla a nebyla pořád tak protivná!” vpálila mi na oplátku. Zase mě vytočila a bylo jí to úplně jedno.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (39): Moje kamarádka má vše, co si zamane a já jí závidím. Nakonec mě vyvedla z omylu

Jsem zoufalá, ale zpátky domů nechci

Několikrát jsem se ještě pokusila po dobrém Zuzanu přimět, aby dodržovala pravidla, na kterých jsme se domluvily. „Zuzko, řekly jsme si, že budeme respektovat jedna druhou. Prosím tě, dodržuj to,“ prosila jsem ji. Ale nic moc se nezměnilo. Zuzana si dál dělá, co chce, je vysmátá a užívala si svého nezávislého života. A mně zůstala jen frustrace.

Vím, že to takhle dál nevydržím. Každý den trnu, jaký večírek mi zas Zuzana připraví. Vážně přemýšlím, že se vrátím k rodičům. I když představa, že bych musela poslouchat jejich neustálé poznámky a vrátit se pod jejich dohled, mě děsí. Na druhou stranu, bydlení se Zuzanou je neúnosné. Nechci se vzdát svého snu o samostatnosti, ale nevím, jak dlouho ještě vydržím v tomhle chaosu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (20): Už léta mám nejlepší kamarádku. Její princeznovský komplex je ale už nesnesitelný