Petra žárlí na kamarádku Veroniku, které do života přichází skvělé příležitosti. Všechno jí vychází a nemusí se za výsledkem dřít. Veronika Petře nakonec sdělila, že neměla ustláno jen na růžích.
Moje kamarádka Veronika (39) je už od střední školy za hvězdu, aniž by jí to stálo značné úsilí. Já se za život nadřela mnohem víc a nic jsem neměla zadarmo, jako ona. Když jsem se jí svěřila se svou záští, řekla mi, jak je to doopravdy.
Měly jsme stejné sny
S Veronikou jsme měly od střední školy stejné sny. Chtěly jsme se zamilovat, fotografovat, cestovat a tak podobně. Už tehdy jsem si všimla, že všechno Veronice vychází mnohem snadněji, než mě. Nikdy se nemusela starat o figuru, jedla jakákoliv tučná jídla a vypadala skvěle. Já se musela trápit dietami, abych nebyla vyloženě tlustá.
S klukama si nedělala těžkou hlavu a když se jí někdo líbil, časem ji sám začal nadbíhat. Nechápala jsem, v čem to je. Veronika není na první pohled klasická kráska, ale má v sobě nějaký magnet. Rády jsme fotily obě, ale ona měla to štěstí, že se setkala s galeristou a ten jí nabídl prostor pro výstavu. Tenkrát měla úspěch, psalo se o ní v lokálních novinách. Přála jsem jí to, ale někdy mě napadalo, že má toho štěstí přeci jen trochu moc.
Pár let jsme se pak neviděly. Na rozdíl ode mě se pustila do cestování ve velkém a já zatím dřela na vysoké škole a pak na svojí kariéře. Stejně jsem to nedotáhla nijak daleko, ale zaměstnání mám slušné a našla jsem si fajn chlapa. To Veronika si udělala v zahraničí hned několik škol a vydala pár knih. To už jsem jí vyloženě záviděla. Umí prostě žít.
Povedlo se jí otěhotnět na první dobrou
Vrátila se do Čech a brzy se provdala za majetného Američana. Pořídili si nádherný dům a jakmile se začali snažit o dítě, klaplo to. Já jsem s manželem procházela dva roky krizí kolem neplodnosti, nakonec se nám také konečně zadařilo. Někdo si zkrátka proplouvá životem bezstarostně a všechno mu vychází.
Já jsem se s manželem nakonec rozvedla a přišla tak o malý byt. Když se rozvedla Veronika, zůstal jí celý dům a já věřím, že brzy potká skvělého chlapa. Už se s ní nedokážu kamarádit, jako dřív. Vůbec nechápe, že to její životní nastavení není jen v hlavě. Osud jí prostě dopřává, to je vše a není to fér.
„Tak se trochu uvolni, chytej příležitost za pačesy a nesnaž se pořád všeho zuby nehty dosáhnout. Život není soutěž. Já se nechávám unášet a říkám si, že všechno zlý je k něčemu dobrý,“ řekla mi.
„Hm a co se ti tak stalo zlýho? Musela jsi se někdy o něco doopravdy snažit? Mám pocit, že tvůj život je jen řada příležitostí, který si bereš ze stříbrnýho podnosu,“ posteskla jsem si a ani si nevšimla, že jsem Veroniku asi urazila. Pár dní se mnou nemluvila, když jsme se pak sešly, byla vážná.
Zažila si věci, o kterých nikomu neřekla
„Tak jestli tě to uklidní, bývalý manžel byl násilník. Asi takové přitahuju, protože se mi to stalo i v cizině a ne jednou. Šlo mi i o život. Pamatuješ, jak mi umírala máma a já nestihla přijet na pohřeb? Vydědila mě. Zřekla se mě, protože se styděla za můj bohémskej život.“
Netušila jsem, co se všechno Veronice v životě stalo a celou tu dobu jsem si myslela, že má na růžích ustláno. Zmínila i perverzního strýčka v dětství a kolegyni, která jí připravila o peníze.
„Je to o tom, že člověk nesmí moc fňukat a vždycky se musí sebrat a jít dál a chtít víc,“ řekla mi a tak se snažím od té doby na jejích slovech hledat něco pro sebe.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.