Iveta by ráda svoje pocity okolo těhotenství sdílela s nejlepšími přítelkyněmi. Je ovšem v prekérní situaci, jelikož se ani jedné z nich nedaří počít miminko. Iveta tedy svůj stav dlouho tajila, a když šla s pravdou ven, nesetkala se s velkým nadšením.
Nemůžeme mít vždy to, co chceme. Jsem šťastná a těhotná a moje dvě nejlepší kamarádky to dlouho nevěděly. Jedna stále potrácí a druhé se nedaří, takže jsem dlouho hledala vhodný moment oznámit jim radostnou novinku.
Svou radost jsem chtěla vykřičet do světa
Jakmile mi těhotenský test ukázal dvě čárky, začala jsem skákat skoro do stropu. Nejraději bych o tom řekla všem. Sousedce na chodbě, prodavačce v supermarketu a samozřejmě všem svým známým. Včas jsem se zarazila, chtěla jsem ctít první trimestr a vlastní soukromí. Novinku jsem sdělila jen manželovi a pak rodičům.
Nejraději bych si o tom ale vykládala s těmi nejbližšími, což nebylo možné. Moje dvě nejlepší kamarádky by o tom možná nechtěly slyšet. Zní to dost divně, jenomže jsem ve svízelné situaci. Katka se snaží s manželem o miminko už druhý rok, a kdykoliv to téma nakousneme, dá se do pláče. Ztrácí trpělivost a opravdu už nemyslí na nic jiného. Zkouší kdejakou „osvědčenou metodu“, preparáty a cvičení.
Té bych svojí čerstvou novinkou leda tak ublížila. Jenomže jednou se to stejně dozví. Doufala jsem, že by třeba do té doby mohla otěhotnět. Druhá kamarádka má za sebou tři potraty, poslední poměrně nedávno. Zuzana už je velmi zahořklá až cynická. Prožívá temné období a určitě by ze mě neměla radost. Přesně to se totiž stalo s její sestrou. Ta bude brzy rodit a Zuzka se s ní nemůže skoro vídat.
Před jednou kamarádkou jsem se omylem prořekla
Cítila jsem se hrozně osamělá. Manžel byl stále v práci a já měla velké těhotenské nevolnosti. S kamarádkami jsem se tak vídala poměrně zřídka a odmítala pozvání na víno i kafe. Nevěděla jsem, jakou výmluvu si vymyslet. Když mi skončil první trimestr a všechny testy vyšly v pořádku, ulevilo se mi fyzicky i psychicky.
Pověděla jsem o svém stavu kolegům v práci a dalším známým. Najednou to byly právě jen Zuzka s Katkou, kdo o ničem nevěděly. A já zjistila, že po delší době se mi to bude říkat možná ještě hůř. S Katkou jsem se jednou prostě prořekla. Omylem jsem se chytila za břicho a promluvila ze zvyku na miminko.
„Budeš teta!“ snažila jsem se vzápětí zachránit situaci. Katka na mě vykulila oči a její přehnaná radost byla bohužel předstíraná, na to už svou kámošku znám moc dobře. Všimla jsem si, že jí stouply slzy do očí. Když jsem se přiznala, že jsem v pátém měsíci, nedokázala přemoci svoje rozhořčení. „To jsi nemusela tajit jen proto, že já pořád těhotná nejsem. Teď si jen připadám blbě,“ přiznala a mezi námi nastalo divné dusno.
Holky se se mnou vídají jen z povinnosti
Zuzce jsem tu „novinku“ řekla hned další den a ta se ani moc nepřemáhala. „Tak aspoň někdo, gratuluju. Ať se daří a nepřetěžuj se,“ poplácala mě po zádech a v tu ránu bylo úplně jasné, že jsme každá někde jinde. Strašně mě to mrzí, přeju holkám, aby jim to také vyšlo.
Zároveň chápu, jak musí být těžké s někým sdílet v takových situacích radost. S kamarádkami se vídám stále, i když ne moc často. Je mezi námi znatelný blok a já cítím, že se se mnou vídají jen z povinnosti. Aby nevypadaly hloupě nebo uraženě, případně hystericky. Manžel mi na to řekl, že je možná načase najít si nové kámošky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.