Iveta stojí na prahu padesátky a zamýšlí se nad tím, jestli byl dobrý nápad přizpůsobovat se celý život manželovi. Ten nechtěl nikdy cestovat za hranice a ještě se tím chlubil.
Můj manžel Miroslav (55) měl vždy takový názor, že není potřeba cestovat po světě. Naše země nám úplně postačí. On totiž nenáviděl dlouhé cesty a stres okolo. Přizpůsobila jsem se mu, ale pak se naše dcera odstěhovala do Ameriky a to byla výzva.
Manžel byl rád doma, dokonce i o dovolené
Můj muž si vyloženě liboval, když mohl během dovolené zůstat doma. Nejdál jel snad do Krkonoš na chalupu a občas jsem ho donutila, aby nás s dětmi vzal v létě někam k vodě. To se pak rozčiloval, kolik utratil peněz.
Časem si oblíbil chození po horách a kolo, takže nás s dcerou „nutil“ na výšlapy. Bylo to mnohdy krásné a pohyb nám neuškodil, takže si rozhodně nestěžuji. Nicméně jsme občas chtěly s Andrejkou vyrazit k moři. Ve škole si z ní spolužáci dělali legraci, že ještě nebyla nikdy v cizině.
Naštěstí měla možnost na střední škole vycestovat do Itálie a Anglie – na rozdíl ode mě se někam podívala a já za to byla šťastná. Sice jsem se mohla vzepřít, říct kamarádce a jet na dovolenou klidně bez manžela, jenže já nebyla tak průbojná. S našima jsme také nikam nejezdili, jedině do kempu a na tábory.
Dcera vyrostla a šla okamžitě studovat do ciziny
Dcera není tak submisivní po mně, hned jak dospěla, zamířila za hranice. Rozhodla se studovat, a získala dokonce stipendium. Nastal moment, kdy byla řada na nás, abychom ji přijeli navštívit. Mirek rezolutně odmítl letět letadlem přes Atlantik. Uvědomila jsem si, že je to jen starý srab.
„Kde bys na to vzala! Budeš jí tam jen pro ostudu!“ zkoušel mě odradit. Byla jsem na jeho hloupé poznámky zvyklá a nic si z nich nedělala. Na letenku jsem si našetřila, před odletem do sebe lupla lexaurin a vyrazila poprvé v životě do světa.
Byla jsem ze všeho toho ruchu na letišti úplně paf. Udělalo to na mě neskutečný dojem. Všichni se mi zdáli být tak v pohodě, letušky tak elegantní a let vzrušující! To jsem ještě ani nedosedla v New Yorku. Můj život se pak zcela změnil.
Připadala jsem si jako Alenka v říši divů
První dny jsem jen všechno pozorovala a nasávala, bylo to tolik dojmů! Andrea se mi trochu smála, ale já věděla, že má velkou radost. Její máma konečně odhodila zástěru a vylezla ze své ulity. Po třech týdnech už jsem si připadala jako jiný člověk. Zhlédla jsem se v sebevědomých ženách v ulicích New Yorku a nechtěla už být za domácí puťku.
Hned po návratu jsem si zajistila letenku do Paříže, kam jsem se chtěla vždycky podívat. A pak mě kamarádka „vytáhla“ na Sardinii. Od té doby sleduji levné letenky a plánuji výlety, klidně i sama. Mirka prostě nikdo nezmění. Já naštěstí nemusím být jak on a líbí se mi poznávat svět.