Facebook
Instagram
Iveta patří k těm důchodkyním, které už by rády měly svůj klid a pustily se do aktivit, které dlouhá léta odkládaly. Jenomže její syn a snacha ji berou jako odkladiště svých dětí.
Na stáří jsem se těšila, myslela jsem si, jak si budu žít. I když mám dost malý důchod, umím s ním vystačit. Tedy pokud ke mně zrovna můj syn neposílá děti, které očekávají full servis a dárečky. Jsem bezradná a neumím se tomu bránit.
Začala jsem vnoučata hlídat skoro denně
Mám dvě děti, syn a dceru. Dcera se zatím k tomu, aby měla děti, nemá, dokonce mám podezření, že si ani nehledá partnera. Věnuje se kariéře a cestuje. Přitom jsem si myslela, že to bude ona, kdo bude mít brzy děti. Na vnoučata jsem se těšila a uvítala jsem, když se synovi narodila dvojčata.
Horší bylo, že už jako roční mi je začal vozit na hlídání. Téměř denně. Na moje námitky: „Nezlob se, ale dvě batolata, která vlezou všude, jsou na mě moc,“ nebral ohledy. Byla jsem čerstvá důchodkyně, nakonec jsem se s tím smířila. Předpokládala jsem, že jakmile půjdou do školky, oddychnu si.
Snacha, máma dětí, podniká, pracuje jako PR manažerka a tvářila se, že
může dělat z domova, ale nějak se jí to nedařilo a byla samá schůzka,
takže na děti neměla čas. Ráno oznámila synovi: „Dneska je odvez k babičce,“ a bylo vymalováno.
Nemám skoro vůbec čas na sebe
Následovala mateřská školka. Hned první podzim jsem oznámila, že letím na měsíc do Indonésie – prošlo mi to jen tak tak. „Co tam budeš dělat?“ mračil se syn. „Počítali jsme s tvou pomocí, že bys občas děti vyzvedla ze školky…“ Neuhnula jsem a opravdu odletěla. Po návratu mi děti hodil na krk doslova bleskurychle. Sice poprosil, ale vyzvedávat je od pondělí do čtvrtka (v pátek rodinka odjížděla na venkov, kam jsme odmítla jezdit s nimi) bylo na mě moc.. Když jsem se pokusila smlouvat, odsekl: „Chceš, aby v naší rodině byl klid, ne?“ a protože jsem věděla, že hlavou rodiny je snacha, nechala jsem to být.
A pak ty nemoci! Každou chvilku bylo některé z dětí doma – tedy přesněji u babičky! Neměla jsem skoro vůbec čas na sebe. „Co bys dělala, babi, věnuj se vnoučátkům! Vždyť tě mají tak rádi!“ Je to chyba, že já z nich nejsem úplně na větvi?! Plánuju začít se učit malovat, jezdit po evropských metropolích, chodit na procházky – a nic z toho nemůžu. Mám přece milovaná vnoučátka!
Stala ze mě kuchařka na plný úvazek
V loňském roce nastoupily děti do první třídy. Byla jsem, podle očekávání, pověřena vyzvedáváním z družiny. Kam odmítaly děti chodit, ale nakonec byly přesvědčeny, že musí. Kdo byl strůjcem jejich „utrpení“? No přece já, babička, která trvala na tom, že chce mít volné dny.
Doufala jsem, že letos se situace změní, uklidní, jaké však bylo moje překvapení, když se syn se snachou domluvili a prohlásili: „Obědy ve škole dětem neprospívají, budeš jim vařit!“ Bylo to trochu jinak, vnoučata po mě šplhala a mazala mi med kolem pusy, jak dobře vařím a že by chtěly jíst u mne, ale výsledek je stejný.
Škola začala nedávno a mě jímá hrůza už teď. Za těch pár dní jsem si uvědomila, jaký jsem si na sebe ušila bič tím, že jsem kývla. Nejenže denně vařím, ale ještě na mě padla i odpoledne dětí – a zřejmě i jejich budoucí kroužky. A především jídlo stojí spoustu peněz (a můj důchod není žádný zázrak) a syn se k tomu, aby na obědy dětí přispěl, zatím nemá.
Něco jsem udělala špatně a měla bych to napravit, než bude pozdě, vzepřít se a stanovit nějaká pravidla. Nejsem tady přece od toho, abych byla všechny všední dny nonstop k dispozici synovi, a především jeho dětem. Chci ještě žít a za těchto podmínek to opravdu nejde.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
