Facebook
Instagram
Izabela byla zklamaná z toho, že její manžel odmítal milování. Vždy se vymluvil na únavu nebo práci. Dlouho se tím trápila, až jí kámoška poradila, ať si někoho najde.
Někdy se nesoulad v určitých oblastech projeví až časem. Když jsem poznala Adama (33), byl vulkánem sexuální energie. Postupem času jeho nadšení pro tyto věci začalo slábnout, ale můj temperament ne. Nechtěla jsem se rozcházet, ale nebyla jsem ochotná vzdát se fyzických radostí. Musela jsem něco udělat, a tak jsem začala hledat muže, kteří by mohli mého manžela v posteli nahradit. Jsem bezohledná a zlá? Vůbec ne, protože díky tomu jsme stále spolu.
Manžel začal odmítat sex
„Přestaň, miláčku,“ protestoval Adam, když jsem mu začala jemně okusovat ucho. „Zítra musím vstávat brzy a chci se pořádně vyspat.“
„Adame, co se s tebou děje? Stále mě odmítáš,“ připomněla jsem mu.
„Myslím, že přeháníš.“
„Přeháním? Včera jsi raději sledoval fotbal v televizi. Předevčírem tě údajně bolela hlava a minulý týden jsi byl každý den unavený z práce. Oprav mě, jestli se mýlím, ale obvykle jsou to muži, kteří prosí o pár příjemných chvil v posteli, ne ženy. Máš vedle sebe nahou a snad i přitažlivou ženu, připravenou udělat cokoli, na co máš chuť, a vůbec tě to nevzrušuje...“
„Zítra... Dobře? Opravdu teď musím jít spát.“
„Není ani deset hodin. Až nám bude čtyřicet, začneš chodit spát se slepicemi,“ řekla jsem uraženě.
„Vím, že se můžeš cítit trochu zanedbávaná, ale tento měsíc jsme se už milovali. V ročním průměru si vedeme docela dobře.“
„Když to říkáš...“ zabručela jsem, zhasla lampu a nasadila si sluchátka.
Předtím měl o mě zájem
Před svatbou to bylo úplně jiné. Tehdy jsem musela Adama občas odhánět. Nikdy neměl dost a já vlastně také. Každé místo bylo pro nás dobré. Dělali jsme to v ložnici, v kuchyni, na koberci v obýváku a když nás popadla chuť, když jsme byli venku, hledali jsme odlehlé místo, kde jsme mohli zaparkovat auto mimo zvědavé pohledy lidí...
Ani po svatbě nic nenasvědčovalo tomu, že by Adamova vášeň ochabla. Zpočátku to bylo přesně jako dřív. Nemohli jsme se nabažit jeden druhého.
Teprve po několika měsících začal ztrácet nadšení. V posteli jsme si projevovali náklonnost méně často, až se z toho stala vzácná událost. A mně to nestačilo.
Mám své potřeby
Svůj první sex jsem měla poměrně pozdě, ve dvaceti letech. Moc se mi to líbilo. Měla bych se za to stydět? Nemyslím si, že mít silné sexuální potřeby je něco, za co by se člověk měl stydět.
Samozřejmě, každý je jiný. Někteří lidé mají větší chuť na sladkosti. Znám lidi, kteří se nikdy nespokojí s jedním kouskem dortu. Nepřestanou jíst, dokud nebude krabice prázdná. Já se sladkostí ani nedotknu. Prostě je nemám ráda. Ale nemůžu si odpustit fyzické radosti. Co je na tom špatného?
Každý dospělý potřebuje sex, ale ne každý o tom dokáže mluvit upřímně a otevřeně. Když nedostávám to, co potřebuji, cítím se frustrovaná a skleslá. A já se raději cítím dobře než špatně. To je asi pochopitelné.
Svěřila jsem se kamarádce
Nevěděla jsem, jak takový rozhovor začít, ale frustrace ze mě asi přímo vyzařovala. Moje kamarádka Eva (33) si toho okamžitě všimla.
„Proč se tváříš tak sklesle?“ zeptala se, když jsme šly na kávu.
„Netvářím se tak...“ zapírala jsem.
„Vidím to. Vypadáš, jako bys šlápla do něčeho, co po svém psovi neuklidil jeho majitel. Stalo se něco s Adamem? Pohádali jste se?“ vyptávala se.
„Skoro se nikdy nehádáme. Možná bychom měli začít...“ zamumlala jsem.
„Co se děje? Víš, že mi můžeš říct cokoli.“
„Už dlouhou dobu mě ignoruje,“ přiznala jsem.
„Neposlouchá tě?“ zeptala se překvapeně.
„O to nejde. Ignoruje mě v posteli,“ vysvětlila jsem tiše.
„Aha, tohle...“ řekla a přisunula si židli blíž.
„Musím ho prosit o sex, ale moje prosby fungují jen málokdy. Vždycky má nějakou výmluvu. Řekni mi, jsem nějak odpudivá?“ udělala jsem nešťastný obličej.
„Neblázni Jsi úplně skvělá,“ vyhrkla Eva. „Kdybych byla chlap, dala bych ti devět z deseti. Holka, jen blázen by tě odmítl. Takže asi procházíte nějakou krizí.“
„Právě v tom to je, my nemáme krizi. Mezi námi je jinak všechno v pořádku. Milujeme se, trávíme spolu čas, bavíme se a na všem se shodneme. Neděje se nic, co by ho mohlo nějak odradit. Už nevím, co mám dělat. Zkoušela jsem všechno. Navrhovala jsem mu experimenty, oblékala si svůdné prádlo, a on se pořád chová jako cudný mnich...“
„Takže možná... by ses měla postarat o své potřeby sama,“ navrhla Eva.
„Sama? To je nuda! Potřebuji muže.“
„A není jich dost kolem nás? Když Adam nechce, tak...“ řekla tajemně.
Vzala jsem si její radu k srdci
Naznačovala mi, že si mám najít milence? Před rozhovorem s Evou jsem to vůbec nezvažovala. Ale když mi to řekla, začala jsem o tom přemýšlet. Nakonec jsem si musela přiznat, že nemůžu své potřeby ignorovat donekonečna.
Pokud to nějak nevyřeším, nakonec od něj odejdu. A to jsem nechtěla. Miluji svého manžela, ale život bez naplněných potřeb není žádný život. Nezbylo mi tedy nic jiného, než najít muže, který by Adama v posteli nahradil.
Prvního jsem poznala na seznamce. Myslela jsem si, že je to správné místo. Všichni se tam přihlašují ze stejného důvodu a nikdo nemá žádná očekávání ohledně společné budoucnosti. Pak přišel druhý a další. Zavedla jsem pravidlo, že se s každým chlapem setkám jen jednou. Ne proto, že by mě muži rychle omrzeli. Jen nechci, aby to bylo příliš osobní. Nepotřebuji emocionální blízkost. Od těchto setkání očekávám jen fyzické uspokojení. Proto se některých ani neptám na jméno. Prostě jedeme do hotelu nebo k němu, skočíme do postele a pak na shledanou...
Je mi z toho špatně? Vůbec ne! Mé příležitostné románky naše manželství nezničily. Naopak, teď je to mnohem lepší. Stále svého manžela velmi miluji. Je mým životním partnerem a to se nezmění. Rozdíl je v tom, že už nejsem neustále frustrovaná. Nemusím na něj vyvíjet tlak, abych ho k něčemu přinutila. Počkám, až se konečně probudí a pozve mě do postele. Co se mě týče, zatím neplánuji vzdát se svého malého koníčku. Proč bych měla?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
