Facebook
Instagram
Šťastné a veselé. Takové mají být pravé Vánoce. Vtloukají nám to média, reklamy i celková atmosféra nejkrásnějších svátků v roce. Pro mnoho lidí ale Vánoce, obzvlášť letos, kdy celé Česko zasáhla tragická událost, vůbec šťastné a veselé být nemusí. Jak se s tím vyrovnat, probrala moderátorka Bára Hlaváčková ve vánočním speciálu Ženských tabu s psychoterapeutkou Alenou Chytilovou.
Vánoce máme z dětství většinou spojené s bohatou nadílkou, nezaměnitelnou atmosférou, horou cukroví, pohodou u pohádek a hlavně radostí a láskou v kruhu rodinném. Jenže všichni takové štěstí nemají. Jak si užít Vánoce v případě, že jste zůstali sami, zemřel vám partner, nemáte finanční prostředky na vysněné dárky pro děti nebo vaši potomci žijí v zahraničí, na to se zaměřila Bára Hlaváčková ve svém vánočním speciálu.
Do studia si pozvala zkušenou psychoterapeutku Alenu Chytilovou, se kterou probrala i to, jaké neblahé psychologické následky můžou mít půjčky na vánoční dárky. "Pokud si rodiče půjčují třeba proto, aby dětem zajistili všechno, co si přejí, tak jim vůbec nepomáhají," poukazuje psychoterapeutka. "Naopak jim ukazují, že je potřeba si půjčit, že se to musí udělat, abychom splnili určitou formu Vánoc. A pak si to ty děti spojí s celým životem, že pokud něco chci nebo to vypadá, že to musím mít, je správné si na to půjčit. Děti se tím učí, že se můžou zadlužit."
Jak se připravit na Vánoce o samotě
Svátky klidu a pokoje, to je asi jeden velký mýtus, protože podle průzkumů právě Vánoce jsou jedním z největších stresorů roku. Pro koho jsou Vánoce spíš negativním období? Pro které skupiny lidí?
Jsou to skupiny, kdy člověk nemá nikoho blízkého, aby mohl to veselí a štěstí sdílet. Často jsou to také lidé, kteří nemají finanční hotovost k tomu, aby si zajistili tu komerční stránku Vánoc a potřebují ji k životu. Jsou to i lidé, kterým někdo zemřel. Pro ně je celý rok náročný a Vánoce ještě víc. Dále jsou to třeba i děti, protože mají různá přání a to ježíškovské je potom vyvrcholením celého roku. Kvůli tomu můžou být nervóznější a zároveň jsou i rodiče nervóznější. Celkově je tam tlak, jak zvenčí na rodinu, i na člověka, který je sám, tak i zevnitř rodiny.
Já začnu těmi, kteří jsou osamělí a čelí hlavně v předvánočním čase tlaku reklamy a médií ve stylu Mějte se rádi, buďte spolu, buďte šťastní. Neprohlubuje tohle ještě víc osamělost už tak osamělých lidí?
Určitě. Důležité je si také říct, jestli ti osamělí lidé jsou spíš samotáři. Ti jsou už zvyklí být sami, už mají vybudované určité obrané mechanismy, takže pro tenhle typ lidí to není tak náročné.
Spíš pro ty, kteří si to nevybrali.
Právě. Pokud je to člověk, který je sám, ať už proto, že mu někdo zemřel, nebo proto, že se právě rozvedl, rozešel, tak tam je to horší. Protože reklama, obzvlášť o Vánocích, cílí na to, že ukazuje celé rodiny, ukazuje šťastné lidi. Ve skutečnosti Vánoce až takhle perfektně nevypadají. Takže člověk, který rodinu nemůže mít u sebe a nemůže vytvořit takhle krásný obraz, je pod velkým tlakem. A to samozřejmě prohlubuje osamělost a smutek, který člověk prožívá.
Jak se tomu ti lidé mají nebo můžou bránit? Nějakým způsobem se vyhnout Vánocům, nebo je to vždycky dožene a nejde se jim v dnešní společnosti vyhnout?
Tady asi neexistuje nějaký směrodatný návod a určitě ne jediný návod pro všechny. Každému dělá dobře něco jiného. Někomu pomáhá, když si najde skupinu lidí, ve které je mu dobře. Někdo jde obdarovávat lidi, kteří jsou na tom hůř, a udělá mu to dobře, takže se mu potom Vánoce snášejí líp. A někdo řekne, že Vánoce bude bojkotovat. Tam je důležité si říct, co mi to přinese, protože někdo je bude bojkotovat a přinese mu to jen úzkost z toho, že dělá něco, co mu není přirozené, protože Vánoce má rád. A někomu to přinese úlevu, v tom případě bojkot není vůbec špatný. Důležité je, aby člověk našel řešení, které pro něj bude dobré.
Má si takový člověk udělat plán a cíleně se v adventním čase vyhnout trhům, médiím, televizi, pohádkám a reklamám, které ukazují ty šťastné rodiny, a nachystat si třeba víc vycházek do přírody, do lesa a tak dále?
Zase záleží na tom, co má ten člověk rád. Úplně se vyhýbat všemu, to asi není možné, protože Vánoce, když vyjdete ven, jsou už od října v každém obchodě. Ale ve chvíli, kdy člověk dělá nějakou činnost rád, je fajn se jí věnovat – třeba jít do toho lesa. Nemusí při té činnosti být vánoční atmosféra, ale atmosféra, která dělá dobře jemu. A i kdyby tam měl třeba jenom vánoční svíčky a nic jiného, pokud se zabaví nějakým koníčkem nebo něčím, co dělá rád, není to vůbec špatné se Vánocům trošičku vyhnout.
A pomůže zastavit se a říct si, že je v pořádku, že se neradujeme?
Tohle je dobrá otázka, protože to, že nejsme v pořádku, že se nám vnitřně nedaří dobře prociťovat situaci, která by měla být krásná, řeší spousta lidí celý rok. A ještě víc o Vánocích, kdy média a atmosféra působí na to, aby všechno bylo hezké, aby my jsme byli hezcí, aby všechno bylo super. A ve chvíli, kdy se necítíme super, spousta lidí cítí vinu. Takže je dobré si říct, že i to tam patří, že nám někdy není hezky, obzvlášť když se nám nedaří v životě tak, jak bychom chtěli.
Jak se na Štědrý den postarat o osamělé příbuzné
Já se z toho předvánočního období přenesu do Štědrého večera. Mají třeba přátelé osamělé lidi pozvat do svých rodin? Nemůže to napáchat ještě víc škody, protože ten osamělý člověk tam uvidí, jak rodina funguje a může to v něm prohloubit frustraci? Nebo naopak je to něco, co může být pro toho osamělého člověka moc fajn?
To je zase člověk od člověka. Důležité je si uvědomit, že je potřeba respekt. Je potřeba respektovat, že ten člověk třeba chce být sám, obzvlášť u starších lidí. Ti zase mají pocit, že nechtějí být na obtíž. Pozvat toho člověka můžeme kdykoliv, ale zároveň bychom měli respektovat jeho přání. A můžeme to pozvání zopakovat, protože někdo napoprvé řekne, že ne, a pak si řekne, škoda, že jsem to nepřijal. Takže klidně zopakovat, ale nenutit. A počkáme, co to udělá.
Pak tady máme kategorii, kterou jste zmiňovala na začátku. Blízké sice máme, ale když se sejdeme u štědrovečerního stolu, někdo tam chybí. Ne proto, že by byl na dovolené, ale protože během roku zemřel. Moje prababička vždycky u štědrovečerního stolu říkávala: "Hlavně, abychom se tady příští rok zase takhle sešli." A to je život. Prostě se stane, že se nesejdeme. Jak tohle komunikovat, protože jsou lidé, na které to dolehne a je jim smutno, nedokážou se radovat. Mají mu ostatní pomoct a vzpomínat v dobrém na toho zemřelého? Jak s touhle situací naložit?
Tam zase patří respekt. Pokud je to starší člověk, potřebuje vzpomínat, protože vzpomínky přinášejí pocit, že tam ten zemřelý s námi trošičku je. Pokud ten člověk při tom vzpomínání padá někam dolů a je opravdu hodně nešťastný, určitě vzpomínat, ano, ale maličko to moderovat, aby nespadl do úzkostí nebo deprese z toho, že prožívá tak těžké období. Je potřeba si uvědomit, že člověk, pokud mu někdo zemře, může být smutný až rok a půl. A pořád je to v pořádku. Nemůžeme mu mít za zlé, že prožívá smutek, přestože je Štědrý večer. Takže pokud jsme pozvali někoho, komu někdo zemřel, musíme počítat s tím, že tam ten smutek bude.
Další skupina lidí jsou rodiče, kteří mají děti na druhém konci světa. Mají se rádi, mají hezké vztahy, ale děti Vánoce moc neprožívají a nepovažují za důležité na ně letět do Česka. Ty rodiče, aniž by to děti myslely špatně, to ale může tížit. Co mají v takové situaci dělat? Jakým způsobem se nad to povznést a užít si Vánoce i bez dětí? Nebo mají z Vánoc udělat dobrodružství, vykašlat se na tradice, že děti jezdí za rodiči, a sebrat se a letět za nimi, pokud můžou?
Tady je důležité, jestli jsou to rodiče, kteří zůstali v Čechách spolu. Pak jsou to partneři, můžou mít hezké Vánoce. Navíc covidová doba hodně lidí, i starší ročníky, naučila žít ve virtuálním prostoru. Spousta lidí se naučila prožívat i různé svátky a oslavy přes obrazovku. Takže tohle může tu situaci ulehčit a můžou aspoň částečně prožít Vánoce s dětmi. Pokud by se za dětmi chtěli vypravit, ne každý má schopnost cestovat. Dneska už jsou ale i různé asistenční služby, takže pokud by třeba jeden rodič nebyl schopen cestovat, dá se zaplatit služba, která tam ty rodiče přepraví. Důležité je, aby to bylo vykomunikované, aby se rodič nesebral a neodletěl na druhý konec světa a dítě ho tam vlastně ani nechtělo. Pak jsou ještě lidé, kteří nikam letět nemůžou, třeba v nemocnicích, a tam už je to úplně jiné téma.
O uspokojování dětských vánočních přání
Další tlak kolem Vánoc, to jsou dárky. Děti se na ně těší. A i když je rodiče můžou vést k tomu, aby nebyly tak materiální, děti chodí do nějakého kolektivu, většinou do školy, to je semele a zkrátka chtějí něco, co frčí. A rodič stojí před otázkou – povolit nebo objednat u Ježíška dítěti, to, co frčí, aby nebylo vyřazené z kolektivu, nebo vysvětlovat a stát si za jinými principy?
Řekla jste to moc hezky. Semele je to, ono to semele i ty rodiče. Ale pokud v rodině funguje komunikace, většinou v září, říjnu, nejpozději listopadu už rodiče vědí, co si dítě přeje. A pokud to můžou spolu probrat, je to moc dobře, protože někdy to přání je to zástupným přáním toho, co si to dítě přeje ve skutečnosti. Je proto dobré se zeptat, jestli ten mobil chce kvůli tomu, že potřebuje schopnosti, které daný přístroj má, nebo jestli chce zapůsobit ve třídě a skrz ten mobil si trošičku získat respekt. A to se, i když ten mobil bude mít, někdy nepodaří. Je proto dobré to s dítětem probrat a ten mobil tam může být, ale nemusí.
A tím souvisí i finance. A finance jsou velké téma nejen v souvislosti s dětmi na Vánoce. Lidé si půjčují peníze na dárky. Jaké následky, myslím tím psychické, to na nich zanechává i po Vánocích?
Pokud si rodiče půjčují třeba proto, aby dětem zajistili všechno, co si přejí, tak jim vůbec nepomáhají. Naopak jim ukazují, že je potřeba si půjčit, že se to musí udělat, abychom splnili určitou formu Vánoc. A pak si to ty děti spojí s celým životem, že pokud něco chci nebo to vypadá, že to musím mít, je správné si na to půjčit. Děti se tím učí, že se můžou zadlužit. A tohle bych viděla jako největší důsledek, protože tady rozebírat, proč si lidi půjčují, co to udělá, to je letitý problém a to myslím, že to tu nevyřeším.
Co dalšího probrala moderátorka Bára Hlaváčková s psycholožkou Alenou Chytilovou?
- Jak řešit pocity křivdy, které mohou vyplout na povrch během rodinné štědrovečerní večeře.
- Zda a jak svátky umocňují partnerské problémy
- Co si počít, když nemáme peníze na dárky, které by si dítě přálo
- Jak se oprostit pocitu, že prostřednictvím dárku vyjadřujeme hodnotu obdarovaného
