Jakub (30): Bojím se představit snoubenku své rodině. Nevím, co udělají, až zjistí, že chodí bosa a mluví na kytky

Pracuju v kreativní agentuře, bydlím v podnájmu v centru města a alespoň jednou týdně volám mámě. Moje sestra říká, že jsem ten „hodný“ z rodiny. Kolegové si ze mě dělají legraci, že mám syndrom staršího bráchy – všechno plánuji, počítám, analyzuji. Možná mají pravdu. Vždycky jsem se snažil být takový, jakého mě chtěla mít moje rodina: stabilní, zodpovědný, předvídatelný.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (27): Bál jsem se představit snoubence své rodiče. Žijí ve staré chatě jako hipíci, dokonce nemají ani telefon

Změnila mi život

A pak přišla Inez. Vlastně ani nevím, jak jsem se do ní zamiloval. Možná to bylo tím jejím smíchem, nebo tím, že se dívá na rostliny, jako by byly její staří známí. Dokáže tiše sedět celé hodiny a nikdy se nenudí. Spí s kaktusem u hlavy, protože „vyzařuje ochrannou energii“.

Jsme zasnoubení už půl roku, ale nikdo o tom neví. Rodičům jsem ji ještě nepředstavil. Inez totiž není „normální holka“, alespoň podle měřítek mojí rodiny. Chodí bosa, medituje při svíčkách, léčí dotykem a nevěří na očkování. Je svobodná, jiná, krásná... A právě tu její jinakost na ní miluju, i když právě kvůli ní mám strach ukázat ji světu.

Jednoho dne k mně neohlášeně vpadla moje sestra Magda. To je jí podobné. Později řekla, že byla zrovna poblíž a napadlo ji zastavit se na čaj. Ten den u mě byla Inez. Připravovali si jsme spolu snídani, povídali si o jejích divokých snech a o tom, jestli mají banány dobrou energii. Bylo to zkrátka typické ráno s ní. Nečekal jsem, že někdo zazvoní...

Mohlo by Vás zajímat:

Robert (28): Rodiče si hrají na aristokraty. Odsoudili moji přítelkyni jen proto, že nejí deseti příbory

Sestra odhalila moje tajemství

Magda řekla, že nejdříve obešla dům a všimla si, že máme otevřené balkonové dveře. Stála tam prý pár minut a dívala se dovnitř přes záclonu. Viděla Inez, jak chodí po bytě, mluví na monsteru a objímá kapradinu. Viděla ji, jak kolem gauče rozmisťuje krystaly.

Když Inez na chvíli odešla do koupelny, Magda se do mě hned pustila: „Kdo to je? A proč jsi nic neřekl?“

Pokrčil jsem rameny a snažil se zachovat klid. „To je Inez... moje snoubenka...“

„Snoubenka?“ zopakovala nevěřícně. „Zbláznil ses? Mluví na kytky!“

Cítil jsem, jak se ve mně zvedá vztek, ale ještě víc stud. Ne za Inez. Za to, že jsem ji víc nebránil.

„Proč ji tajíš?“ tlačila na mě dál. „Protože víš, že by máma dostala infarkt?“

Nevěděl jsem, jak tu konverzaci ukončit. Možná jsem se fakt bál. Přesvědčil jsem sám sebe, že je lepší mlčet, než vysvětlovat něco, co stejně nikdo nepochopí.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (27): Na první rodinné večeři u přítele mě čekal šok. Od základu změnil vše, co jsem do té doby znala

Už nebylo cesty zpět

Po Magdině návštěvě už nešlo utajit můj vztah s Inez. Máma mi volala každý den a kladla otázky, které zněly nevinně, ale bodaly jako jehly. „Má ta holka práci? Kde jste se poznali? Je pravda, že nenosí boty?“ vyptávala se a já si připadal jako u přijímaček na „normálnost“.

Inez to všechno brala s klidem. Když jsem jí řekl, že je možná čas uspořádat rodinný oběd, jen se usmála a řekla: „Konečně.“ A pak dodala: „Neboj se. Budu sama sebou.“ A to bylo přesně to, čeho jsem se nejvíc bál.

Den před rodinným obědem jsem se ji snažil připravit. Vysvětloval jsem jí, ať moc nemluví o energiích a radši nezmiňuje, že jednou spala ve stanu na střeše činžáku. Jen přikyvovala, pak mě objala kolem krku a zašeptala: „Jakube, jestli mě mají přijmout, tak takovou, jaká opravdu jsem...“

Večer mi zavolala máma. „Ví ta dívka, že se má obléct normálně?“ zeptala se suše.

Ztuhl jsem. Místo odpovědi jsem se podíval na lněné šaty, které měla Inez přehozené přes židli. Povzdechl jsem si.

Mohlo by Vás zajímat:

Ema (25): Táta celý život včelaří. Když se ho můj přítel zeptal na pampeliškový med, málem s ním vyrazil dveře

Seznámení s rodinou

Byl jsem nervózní jako nikdy v životě. Měl jsem pocit, že se všechno může rozpadnout hned po prvním slově. Inez měla na sobě lněné šaty, vlasy volně rozpuštěné a na krku zavěšený amulet. Voněla jako les po dešti. Vypadala jako z jiného světa.

Máma ztuhla hned ve dveřích. Táta si odkašlal. Magda zvedla obočí až ke stropu. Jen babička se mile usmála a řekla: „Dítě moje, máš laskavé oči.“

Oběd byl čiré utrpení. Konverzace vázla, příbory cinkaly až moc hlasitě, napětí by se dalo krájet. Inez byla jako vždy klidná a mluvila tiše, nepodbízela se. Měl jsem pocit, že stojíme na jevišti a diváci čekají, kdy zakopneme.

Pak najednou babička přestala dýchat. Všichni strnuli, máma zpanikařila. Inez se naklonila k babičce, chytila ji za ruce a tiše na ni mluvila. Dívala se jí do očí s takovou pozorností, jakou jsem neviděl už roky. Babička začala zase dýchat a po chvíli se uklidnila. „Máš dobré ruce,“ usmála se.

V místnosti zavládlo ticho. Když jsem se podíval na Inez, pocítil jsem hrdost a úlevu. A jistotu, že se nemám za co stydět...

Mohlo by Vás zajímat:

Žofie (27): Konečně jsem potkala muže svých snů. Seznámení s mými rodiči ale odhalilo ošklivé tajemství

Všechno se změnilo

Máma sice pořád hleděla na Inez podezíravě, ale přestala komentovat její oblečení. Magda, k mému překvapení, se jí začala vyptávat. Nejdřív jen opatrně vyzvídala něco o krystalech, co Inez nosila. Pak se odvážila zeptat, jestli meditace opravdu pomáhá a jestli se to může naučit každý.

Zůstali jsme ještě chvíli na čaj. Rozhovor plynul klidněji, než jsem čekal. Táta mlčel, ale občas se na Inez podíval s náznakem zájmu. Byla sama sebou, ani na okamžik se nepřetvařovala. Usmívala se, mluvila upřímně, ničemu se nevyhýbala. Neomlouvala se za to, kým je.

Večer, když jsme se vrátili domů, sedli jsme si na podlahu. Inez voněla po bylinkách a medu. Držel jsem ji za ruku. „Promiň, že jsem se za tebe styděl,“ řekl jsem tiše. „Že jsem tě chtěl změnit.“

Usmála se a pohladila mě po hlavě. „Já ničeho nelituju,“ odpověděla. „Byla jsem sama sebou. A to stačilo.“

Tehdy jsem pocítil něco, co jsem dosud neznal – neuvěřitelný klid...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (25): Na seznámení s přítelovou babičkou jen tak nezapomenu. I tak mě naštěstí vzala do rodiny

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.