Jana potkala Jakuba a zdál se jí takřka ideální. To, co mu chybělo, nalezla u jeho dvojčete. Jenže už je pozdě začít si s bratrem, aniž by to nezpůsobilo drama v rodině.
Jakub (34) se mi moc líbil, ačkoliv jsme si v pár věcech nerozuměli. Vídali jsme se měsíc, když jsem poznala jeho bratra – dvojče. Jáchym měl přesně to, co Kubovi chybělo. Jenže z morálního hlediska už je zkrátka pozdě.
Jakub byl skoro dokonalý chlap
Když jsem začala chodit s Jakubem, byla to láska na první pohled. Učarovaly mě jeho oči, ruce, pohled a úsměv. S úlevou jsem zjistila, že to není jen povrchní dojem. Rande probíhalo dobře, skvěle jsem se bavila. Začali jsme se vídat častěji a já získávala dojem, že by nám to mohlo klapat. Bylo pár věcí, ve kterých jsme se lišili, ale to už tak v životě chodí.
Jakub nebyl zrovna velký dobrodruh a dával přednost cestování po hotelích. Já milovala putování s batohem a to ideálně bez plánu. Milovala jsem zvířata, ale Kuba ve svém striktně moderním bytě neměl ani pavouka v rohu v komoře. Nebo mě zarazilo, že nemá charitativního ducha, přestože byl jinak moc hodný a pro ostatní by se rozdal.
Pak jsem potkala jeho bratra Jáchyma. Věděla jsem, že jsou dvojčata, ale podoba mi přesto vyrazila dech. Jáchym byl taky moc fajn a přestože měli bratři stejné oči i úsměvy, vypadal dost jinak. Žádné drahé oblečení, hodinky a naleštěné boty. Byl sportovně oblečený, rozcuchaný a přijel na koloběžce. Když vyprávěl o svých plánech, zastavilo se mi srdce.
To Jáchym je ten pravý!
„Jedu zase do Nepálu, minule jsme pomáhali opravit školu po zemětřesení a já si tam zamiloval místní lidi,“ vyprávěl mile. Prý pak cestoval ještě dva týdny po Indii jen s pár věcmi. Když viděl, jak tam místní žijí, byl z toho skoro v depresi. Chtěl by v budoucnu pomáhat mnohem víc.
Když jsem mluvila s Jáchymem, uvědomila jsem si, co mi chybělo či přebývalo u Jakuba. Jenže, co teď s tím? Potkala jsem nesprávné dvojče. To do Jáchyma bych se zamilovala se vším všudy. Ukázalo se, že ani já mu nejsem lhostejná. Ptal se mě zvědavě, jak dlouho s bratrem chodím a celkem se mu ulevilo, že jen měsíc.
Potkali jsme se pak znovu na filmovém festivalu, zcela náhodou jsme si vybrali stejný dokument. Byla jsem tam s kamarádkou, která musela brzy odejít. Do noci jsem pak diskutovala s Jáchymem o věcech, o nichž se s Jakubem moc mluvit nedalo. Když jsme se loučili, dlouho jsme oba váhali. Nakonec na pusu nedošlo, ale měli jsme namále.
Asi to nemá žádné řešení
Obávám se, že ani jeden nejsme schopen udělat další krok a ublížit tak Kubovi. Vůbec si nedovedu představit, jak bych mu vysvětlila, že s ním končím a začala si s jeho bratrem. Musela by tam být aspoň nějaká pauza. Ale ani tak by to nemuselo dopadnout dobře.
Jáchym je charakterní člověk a jistě by neohrozil rodinné vazby. Navíc mě prakticky nezná a brzy odjíždí do Nepálu. Jsem nešťastná. Měla bych se asi s Kubou co nejdřív rozejít, protože toto nikam nevede.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.