Julie se nedávno pohádala s mámou kvůli jejímu vztahu s partnerem. Hádka ale nakonec vyústila v šokující odhalení. Julie je z této zrady zdrcená a nedokáže mámě odpustit.
Vyrůstala jsem ve velmi spokojené rodině a na své dětství vzpomínám jen s láskou. I když naši asi měli pár krizí, nikdy jsem to nijak nepocítila. Jenže všechny tyhle krásné vzpomínky se najednou rozplynuly. Jednou jedinou hádkou, kdy se mi máma svěřila s něčím naprosto nečekaným.
Hádka, která všechno změnila
„Nemůžeš si ho vzít, Julie!“ vykřikla máma. Už po několikáté jsme se hádaly kvůli mému partnerovi, kterého ona odmítala přijmout, protože nemá dobrou pověst. „Je to tvoje volba, ale děláš obrovskou chybu!“
„A ty jsi snad dokonalá?“ odsekla jsem. „Když se napiješ, jsi k nesnesení! A všichni nemůžou být dokonalí jako jste byli vy dva s tátou.“
Viděla jsem, jak se jí v očích objevila směs hněvu a bolesti. „Víš, holčičko, ono to tak dokonalé nebylo, jak si myslíš,“ řekla mi ostře. „Když už jsme u té upřímnosti. Musím ti taky něco říct. On ve skutečnosti nebyl tvůj opravdový otec. Byl mi totiž nevěrný a já mu to chtěla oplatit… Měla jsem jednorázový úlet, který jsem nikdy nepřiznala. A po kterém jsem otěhotněla...“
Celý můj život se mi zhroutil
Na chvíli jsem zůstala jako opařená. „Cože?“ zeptala jsem se nevěřícně.
„Ano, slyšelas správně,“ pokračovala máma. „Bylo to dávno, byla to chyba. Ale nikdy jsem to nikomu neřekla. Nemohla jsem. Bála jsem se, že by se rodina rozpadla.“
Bylo to, jako by mi někdo vrazil kudlu do zad. Celý můj život se mi zhroutil před očima. Muž, kterého jsem považovala za svého otce, který mě vychoval a kterého jsem milovala, nebyl tím, kým jsem si myslela. A ona to věděla celou dobu.
„Proč mi to říkáš teď?“ zašeptala jsem a hlas se mi úplně třásl. „Proč jsi raději nemlčela navždy?“
„Protože… protože jsem unavená z těch našich věčných hádek. A nechci, aby si také udělala chybu, které budeš celý život litovat. A měla bys znát pravdu,“ odpověděla.
Zrada, kterou nemohu odpustit
Od té šílené hádky nedokážu s mámou mluvit. Její přiznání beru jako největší zradu. Nechápu, proč mi to udělala. Mohla si to tajemství vzít do hrobu, ale místo toho ho na mě v afektu vychrlila. Aspoň, že se toho táta nedožil. A po tom pravém, biologickém, pátrat opravdu nebudu.
„Neměla jsi mi to říkat. Zničila jsi všechno, co jsem o sobě věděla,“ napsala jsem jí v jedné z mála zpráv, které jsme si od té doby vyměnily. Mám pocit, že si jen chtěla ulevit od svých dlouholetých výčitek a nedomyslela, co mi tím způsobí. Nevím, jestli někdy najdu sílu jí odpustit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.