Facebook
Instagram
Jana se nemohla dočkat, až se s rodinou nastěhují do domečku za městem. Jenže jejich radost netrvalo dlouho. Vedle nich totiž bydlí starší a velmi nevrlý soused, který nesnese žádný hluk a neustále si stěžuje. Jana i její manžel jsou už ze situace vyčerpaní. I přesto, že se problémy snažili řešit po dobrém, soused jim pořád komplikuje život.
Když jsme se s manželem a dětmi přestěhovali do nového řadového domu, byla jsem nadšená. Už jsem nám nechtělo vyhazovat vysoké částky za pronájmy a stěhovat se z místa na místo. Vidina toho, že se konečně usadíme a něco nám bude říkat pane, nás velmi lákalo. A tak jsme se raději uvrtali do hypotéky.
Vypadalo to na velkou rodinnou idylku
Vše ze začátku vypadalo idylicky – domek byl prostorný, měli jsme i malou zahrádku, která byla tak akorát velká, abychom mohli pěstovat kytky a zeleninu a netrávili většinu čase se sekačkou. Naše pětiletá dvojčata tu měla místo na pískoviště, malý bazének i pobíhání. My zas měli prostor na venkovní posezení nebo grilovačku s přáteli. O tom se nám mohlo v panelákových bytech jenom zdát.
Těšili jsme se tedy na klidný rodinný život na vesnici a přitom v blízkosti města. Věděla jsem, že ne vše bude dokonalé, že jistě natrefíme na nějaké problémy, které jsme předtím neřešili. Ale že nám jedna osoba bude hned od začátku ničit náš nový sen, jsem opravdu nečekala.
Vadí mu každý náš krok
Vedle nás bydlel starší pán, kterého jsme si při obhlídce ani nevšimli. Zpočátku jsem se snažila být milá, i přesto, že nás zdravil chladně, anebo ani neodpověděl. To byl ale jen začátek.
Brzy začalo být jasné, že jakýkoli zvuk z našeho domu nebo zahrady je pro souseda problém. „Děti jsou moc hlučné, už mě to nebaví,“ křikl na mě přes plot jednoho dne. „Nemůžete jim říct, ať se zklidní?“ Ne, to bych nemohla. Vždyť nic špatného nedělají, řekla jsem si v duchu. Snažila jsem se to přejít, ale postupně jeho stížností přibývalo. Vadilo mu, že manžel seká v nesprávný čas trávu, že mluvím s kamarádkou na zahradě, že děti příliš hlasitě běhají a skákají do bazénu, že jejich míč občas spadne k němu na pozemek a láme mu kytky.
Když dětem míč přepadl na jeho zahradu už potřetí, rovnou vzal velké zahradní nůžky, s radostí ho propíchl a rozstříhal na kousky. Děti to pořádně oplakaly a prý se toho protivného dědka bojí. A ani se jim nedivím. My byli samozřejmě také v šoku, čeho je schopný. Stejně jako tehdy, když na nás zavolal policii, protože porušujeme noční klid. Přitom jsme jen seděli se známými na zahrádce a povídali si u vína.
Nehodláme se vzdát
Zkoušeli jsme si s ním promluvit po dobrém, dokonce jsme mu přinesli i lahev kvalitního rumu. Tu si hned vzal, ale rozumná řeč s ním stejně nebyla. Pokoušeli jsme se mu vysvětli, že se samozřejmě snažíme respektovat jeho klid, ale že děti prostě nemůžou být úplně potichu. Jsou to prostě děti a mají radost ze života. Přeci je nebudu pořád okřikovat, že se nemají smát nebo na vlastní zahrádce běhat?
Naše snaha ale byla marná. „Nerozumím, proč si nepořídíte dům na samotě, když máte tak hlučnou rodinu,“ odvětil mi jednou ironicky. Na to jsem mu odpověděla ale to samé. Proč on nebydlí na samotě, když nejspíš nedokáže vystát nejen děti, ale nejspíš všechny lidi a hluky světa. To ho rozčílilo ještě víc. „Jestli si myslíte, že mě odsud dostane, tak na to zapomeňte. To raději vyženu já vás,” řekl mi rozzuřeně a mně bylo jasné, že s tímhle nesnesitelným chlápkem se na ničem nedohodneme. Kéž by si nás aspoň nevšímal...
Jsem zoufalá a nevím, co s tím. Ještě nikdy jsem se s nikým tak negativním a průdicím ve svém životě nesetkala. Přemýšlím, co mu kdo udělal tak špatného, že si svou frustraci musí vybíjet na okolí. A moc mě mrzí, že nám kazí radost z našeho krásného domova. Každý den vstávám s obavami, s čím zas přijde. S manželem jsme si ale řekli, že se jen tak nevzdáme. I když nám situaci se sousedem komplikuje život, nehodláme kvůli němu odcházet. Takovou radost mu neuděláme. Zkusíme ho úplně ignorovat, třeba ho to jednoho dne přestane bavit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu
Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu
Související články
