Hedvika (37): Koupila jsem si vysněný domeček. Soused mi ale svou rekonstrukcí ničí zdraví a není s ním domluva

Koupila jsem si malý domek v okrajové čtvrti mého rodného města. Celý život se potýkám se zdravotními problémy, a tak dům se zahradou byla pro mě jasná volba. S maminkou, která je taky sama, jsme se dohodly, že se ke mně nastěhuje. 

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (27): Společné bydlení s tchánem mi ničí nervy. Nejhorší je, že manžel se odstěhovat nehodlá

Ze začátku to vypadalo jako ráj na zemi

Od mládí trpím zdravotními problémy. Jsem těžký alergik a mám od mládí Bechtěrevovu chorobu. Od dvaceti let jsem v částečném invalidním důchodu. Naštěstí mi bolesti snížila biologická léčba. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla žít život bez dětí. Tato choroba je dědičná a nerada bych, aby stejné utrpení muselo prožívat i mé dítě. Já chorobu zdědila po tetě, která jí trpěla. Můj otec zemřel před pěti lety na infarkt. A tak jsme s maminkou zůstaly samy. Slovo dalo slovo a rozhodly jsme se, že obě prodáme svůj byt a koupíme menší domek se zahradou, kde budeme společně žít.

Domek byl za dobrou cenu a zbyly nám peníze i na pěkné vybavení. Já měla svou místnost, maminka také a v domě byla i kuchyň s obývacím pokojem, které jsme užívaly společně. Stejně tak i sociální zařízení. Hned jak jsme se zabydlely, pořídily jsme si psa. Chtěly jsme nějakého domácího mazlíčka a pudlík byl skvělou volbou. Bobík, jak jsme ho pojmenovaly, byl veselé štěně. Líbilo se nám, že máme kamaráda na procházky. Pracovala jsem nedaleko v kanceláři na zkrácený úvazek jako administrativní pracovnice. Byla jsem ráda, že maminka má společnost v době, kdy nejsem doma.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (67): Po smrti partnerky mě její příbuzní vyhodili z domu. Skončil jsem na společném pokoji v domově důchodců

Hluk nám zkazil radost z nového bydlení

Mé onemocnění vyžaduje psychickou i fyzickou pohodu. Žádný stres a hlavně kvalitní spánek a stravu. To jsem očekávala od pořízení domku. Ticho, klid a vypěstovanou zdravou zeleninu a ovoce. Jenže pár měsíců od nastěhování začal soused rekonstruovat interiér svého domu. První měsíc jsem doufala, že brzy skončí. Nebyla jsem na tom tak strašně jako maminka. Chodila jsem do práce, kde jsem si od celodenního hluku sbíječky odpočinula. Jenže soused vrtal, sbíjel a dělal hluk nepřetržitě. I o víkendu. A v podvečerních hodinách neustále něčím bouchal nebo odklízel suť.

Když jsme hluk snášely třetí měsíc, zašla jsem za sousedem. "Dobrý den, jsem vaše nová sousedka a jdu se zeptat, jak dlouho ještě budete provádět stavební práce. Docela jsme s matkou unavené z nepřetržitého hluku. Mezi našimi domy jsou evidentně slabé zdi a mám pocit, že bydlím na stavbě." Soused nehnul brvou a odvětil mi, že vybourává velkou část vnitřních zdí a že to bude trvat. Chápe nás, ale dodělat to musí. A víc se se mnou neměl v plánu bavit. Nasadil brýle a šel pracovat. Odešla jsem zklamaná.

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslav (66): Soused pronajal dům dělníkům. Nikoho nezajímá, že nám močí přes plot a dělají hluk

Zoufalost dosáhla vrcholu, je třeba jednat

Další měsíc hluku a žádná změna. Zašla jsem tedy znovu za sousedem s jasným požadavkem, aby neprováděl stavební práce v neděli. Argumentovala jsem místní vyhláškou, která zakazuje provádět v tento den hlučné práce. Soused se mi vysmál. Prý ať se nechám s tou místní vyhláškou barevně vyfotit. Odcházela jsem ponížená a naštvaná. Nemám ráda pocit bezmoci. Díky nemoci umím zatnout zuby a umět se se životem porvat. A tak jsem o všem popřemýšlela. Za sousedem jsem byla dvakrát a nemínil se se mnou bavit.

Je třeba sundat rukavičky a jednat. Zašla jsem za právníkem, který sepsal písemnou žádost a zaslal ji sousedovi. Obsahovala požadavek, aby dodržoval noční klid v pracovní dny a parametry místní vyhlášky, která jasně stanoví neděli jako den klidu. Uvidím, zda soused pochopí, že nejsem někdo, koho bude přehlížet. Zatím začnu tím, že postavím mezi našimi zahradami betonový plot, abych si zajistila na zahradě soukromí. Mám pocit, že vztahy nebudeme mít přátelské. A pokud by se sousedovo jednání nezlepšilo, právník se postará. Chráním své zdraví a evidentně po dobrém se dohodnout nešlo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (56): V noci mě rušil hluk z bytu, ve kterém nikdo nebydlí. Teď už vím, že je tam duch staré paní