
Jana je vdaná za Michala osm let. Porodila mu dvě děti. Těhotenství a porody Janě změnily tělo. A Michal místo podpory Janě předhazuje přednosti bývalé přítelkyně.
Zase sedím zavřená na záchodě. Brečím a snažím se uklidnit. Hlavně, aby Michal neviděl, jak mě rozhodil. Jeho hlášky bodají jako nůž.
Před dětmi je každá krasavice
Když jsme s Michalem začali chodit, vážila jsem šedesát kilo. Měla jsem pevná prsa a vlasy skoro do pasu. Neměla jsem starosti a povinnosti, a tak bylo dost času na péči o svou osobu. Na rande jsem dorazila vždy s perfektně udělaným make-upem a navlněnými vlasy. Chápu, že se možná manželovi po této Janě stýská. Nicméně trochu taktu z jeho strany bych uvítala.
„Mikádo? Nemám rád ženy s mikádem. Krátké vlasy jsou u holky asexuální. Líbilo se mi, když jsi měla vlasy dlouhé. Tohle za mě teda rozhodně ne,“ urazil mě Michal poté, co jsem přišla od kadeřnice. Po porodu mi strašně padají vlasy a rozhodla jsem se pro radikální změnu. Vlasy jsem zkrátila o více jak třicet centimetrů. Pevně doufám, že jim to prospěje a přestanou padat.
Mám pocit, že jsem celá nedokonalá
Obě těhotenství se mi nehezky podepsala na břiše. Mám mnoho strií. Rudých, dlouhých a nehezky se táhnoucích po celém břiše. Ač jsem se mazala, nepomohlo to. Genetika. Místo podpory se mi od manžela dostalo urážky: „A to ti jako už takhle zůstane? To se mi dost nelíbí. To Katka měla bříško k pomazlení. Jestli budu muset na takový břicho koukat do konce života, tak to budu dost otrávený.“
Můj manžel Michal mi totiž neustále předhazuje přednosti své bývalé přítelkyně. Chodili spolu kdysi na střední škole. V té době jsem byla taky kočka. Je dost možné, že i bývalá přítelkyně Katka není po dětech taková bohyně, jak si ji Michal pamatuje. Ale mám neustále na talíři, že Katka byla taková a maková a já jsem nedostatečná. Obzvláště po druhém těhotenství.
Manželovo chování mě zraňuje
Před třemi měsíci jsem porodila našeho druhého syna. Takže s malými dětmi se mám co otáčet. Nestihla jsem ještě zhubnout těhotenská kila, mám věčně vlasy svázané do ohonu a chodím doma v elasťákách. Celý den jsem v jednom kole a pečuji o věčně pokakané a uplakané děti. To poslední, co bych řešila, jsem já. Snažím se jen přežít. Věřím, že si to časem sedne, zavedeme nějaký systém a konečně se stihnu i namalovat.
Zatím bych od manžela očekávala pomoc a podporu. Ne, aby mě srážel na kolena. Taky už to není ten mladík, kterého jsem kdysi poznala. Ale jsem žena, která mu porodila dvě zdravé děti. Každý den mu vytvářím domov, kam se vrací a místo vděku jen slyším, jak byla jeho bývalá přítelkyně skvělá. Nemám sílu to řešit. Až se dostanu z nejhoršího, s manželem promluvím. Jeho chování mi přijde ubohé. Potřeboval by pár facek, aby se probral.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.