Jana si uvědomila, že jí tikají biologické hodiny a snažila se přemluvit přítele, aby založili rodinu. Chtěl ještě počkat, a tak si domů přinesla alespoň štěně, což nakonec rozhodlo o rozchodu.
Mikuláš (37) nechtěl o dětech po třech letech vztahu ani slyšet. Dokonce i o štěněti si myslel, že nás omezuje. Rozhodla jsem se ho opustit a najít si někoho zodpovědnějšího. Nakonec bude Mikuláš neplánovaně tátou a já se mu musím smát.
Chtěla jsem rodinu, přítel se zasekl
S Mikulášem jsem chodila tři roky, když mi začaly tikat biologické hodiny. Jsem ve věku, kdy už můžou nastat problémy s početím. Řekla jsem si, že není nač čekat. Jenže můj partner se na dítě ještě necítil. Měl pocit, že jsme ještě mladí.
"Počkáme rok nebo dva, vždyť mám konečně dobrou práci a chtěli jsme přeci na Nový Zéland," přemlouval mě. Já bych asi rok nebo dva počkala, ale říkala jsem si, že pro mě bude pětatřicítka zlomová. "Nikdy nevíš, jestli se nám zadaří hned, nebo ne. Buď děti chceme, nebo ne, spolu, nebo s někým jiným. V tom už bychom měli mít po třech letech jasno," bránila jsem svůj názor.
Mikuláš si to chtěl rozmyslet a měsíce ubíhaly. Cítila jsem se v pasti, protože jsem Mikuláše milovala a nechtěla ho nikam tlačit. Zároveň jsem ale věděla, že čekání už bylo v našem věku jen lenost nebo sobectví, případně strach ze zodpovědnosti. A tak jsem se rozhodla přinést domů aspoň štěně.
Příteli bylo na obtíž i štěně
Když viděl Mikuláš našeho nového člena domácnosti, vyděsil se. "Kdo ho bude venčit? Kdo ho pohlídá, až poletíme na dovolenou?" vyšiloval, jako bychom byli první majitelé psa na světě. Nechápala jsem ho. Psa jsem nakonec venčila jen já. Mikuláš byl naštvaný, kdykoliv nás pejsek omezoval. Výlet vlakem s náhubkem nebo návštěva venkovní zahrádky, kde byli i další psi. Můj přítel se ze všeho nervoval.
Pomyslela jsem si, jak by se asi cítil svázaný s dítětem. Vstával by k němu nad ránem se mnou? Vadilo by mu, že musíme pořád řešit, kam se vejde kočárek nebo jestli je vhodné vzít dítě do nějaké restaurace? "Ty to nechápeš, se psem už nemáš svobodu, musíš se mu pořád podřizovat. Je z tebe navždy pejskař," argumentoval.
Ježily se mi chlupy z toho, když takhle Mikuláš mluvil. Jeho postoje by se daly snadno převést na téma rodičovství. Když náš pejsek v pět ráno kňučel u postele, Mikuláš si rozčíleně hodil polštář na hlavu a já věděla, jak by to vypadalo s malým děckem.
Příteli jsem dala kopačky, teď bude neplánovaně otcem
Mikuláše jsem spolu se psem opustila, musela jsem si stát za svým. Je to můj život, touha po dětech je silnější než snaha udržet si vztah za každou cenu. Nakonec jsem si našla přítele, který stejně jako já věděl, že už je připravený na rodinu. Doufám, že se mi brzy podaří otěhotnět.
Mezitím jsem se dozvěděla šokující zprávu. Mikuláš si nabrnkl nějakou mladou holku a hned po měsíci mu oznámila, že je "v tom". Docela mu to přeju, mohl mít stabilní vztah se mnou a teď bude muset vychovávat dítě s holkou, kterou sotva zná a určitě s ní neplánoval budoucnost.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.