Facebook
Instagram
Paní Jana nedostala od svých dcer pěkný narozeninový dárek. Naznačily jí, že po padesátce už je prostě stará. Sebevědomí získala zpátky díky jednomu náhodnému setkání.
Plněné knedlíky na narozeninové oslavě možná nepůsobí zrovna elegantně, ale když si moje dcera přeje domácí jídlo, proč jí nevyhovět? S úsměvem jsem se podívala na fotografii mojí dvacetileté dcery. Kája se po maturitě rozhodla postavit na vlastní nohy a našla si byt. Její sestra Milena, o dva roky starší, se odstěhovala už dávno. A já? No, už deset let jsem rozvedená...
Připadala jsem si stará
Čekala jsem, až holky dorazí, abychom spolu oslavily moje padesáté narozeniny. Ten věk mě znervózňoval. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že to nejlepší mám za sebou a jsem stará. Splnila jsem svou roli manželky a matky, vychovala děti a zdálo se, že jediné, co mě ještě čeká, je odchod do důchodu. Naštěstí moje chmurné myšlenky přerušilo zaklepání na dveře.
„Ahoj, mami!“ pronesla s úsměvem Milena a podala mi malý balíček. „Zase děláš knedlíky?“ ušklíbla se při pohledu na mísu v kuchyni. „Měla bys víc dbát na svoje zdraví. V tvém věku tělo všechno zpracovává jinak. Teď to třeba není vidět, protože jsi štíhlá, ale může se to rychle změnit. Sama víš, jak to bývá.“
Opatrně jsem rozvázala mašli na balíčku. V šustivém balicím papíře se ukrýval černý rolák. Abych Mileně udělala radost, šla jsem do koupelny a oblékla si ho. Když jsem se podívala do zrcadla, viděla jsem unavenou, starší ženu s černým rolákem zakrývajícím krk, na kterém už se dělaly vrásky.
Dcery rychle odešly
Moje přemýšlení přerušilo další zaklepání na dveře. Šla jsem otevřít a všimla jsem si, že Milena si už pochutnává na knedlících, což mi vykouzlilo úsměv na tváři. „Moc ti to sluší!“ zvolala s plnou pusu.
Ve dveřích se objevila Kája. „Mami, sundej ten strašný rolák!“ řekla bez pozdravu. „Vůbec ti nesluší! Vypadala bys líp v něčem barevném, třeba s pěkným výstřihem,“ dodala s úsměvem. „A tady je dárek pro tebe! Jsi ta nejlepší máma na světě...“ řekla místo obvyklých gratulací.
Rozbalila jsem další dárek a našla elegantní krabičku z vyhlášené místní cukrárny. Uvnitř byl nádherný dort s pusinkami.
„Skvělé,“ poznamenala Milena sarkasticky. „Ke knedlíkům dostáváme ještě tuto kalorickou bombu. Prostě paráda.“
Poté, co jsme ochutnaly dort, dokonce ani vybíravá Milena neodolala, a vypily kávu, zazvonil zvonek. Byla to moje sousedka Agáta. „Máš návštěvu?“ zašeptala.
„Moje holky přišly,“ odpověděla jsem s úsměvem. „Co se děje?“
„Potřebovala bych, jestli bys mohla vzít Karla na plavání. Musím vzít Járu k doktorovi, má nějakou ošklivou vyrážku,“ vysvětlovala.
„My už musíme jít!“ oznámily rychle moje dcery. Smutně jsem se na ně podívala. Splnily si rodinnou povinnost a vrací se do svého světa...
Tvrdě jsem spadla
„Promiň, nechtěla jsem rušit,“ omlouvala se Agáta.
„Ale prosím tě, to není problém. Zavezu Karla na bazén a ty ho vyzvedneš, až skončíš u doktora,“ nabídla jsem jí.
Často jsem Agátě pomáhala s jejími dětmi a ráda jsem to udělala i teď. Potřebovala jsem nějaké smysluplné rozptýlení. Zaparkovala jsem u bazénu a následovala Karla, který nadšeně běžel dovnitř. Byl příliš rychlý, než abych ho stačila chytit. V šatně už byl v plavkách, zatímco já se teprve zouvala. Když jsem odcházela, narazila jsem na muže v plavkách.
„Jdete na lekci plavání?“ zeptal se, když si všiml mého rozpačitého výrazu.
„Já? V mém věku?“ odpověděla jsem překvapeně a rozhlížela se po Karlovi.
„Myslel jsem toho kluka,“ objasnil, ale já už ho neposlouchala. Spatřila jsem dítě v oranžové čepici, jak se najednou ponořilo do vody. To je Karel! V panice jsem vyrazila za ním, ale uklouzla jsem na mokré podlaze a tvrdě spadla. Muž, který na mě před chvílí mluvil, mi okamžitě přispěchal na pomoc.
„Skvělé narozeniny, co?“ zamumlala jsem, rudá studem jako rajče.
„Máte narozeniny? Tak všechno nejlepší!“ usmál se vesele, ale já na to vůbec neměla náladu.
Bylo mi trapně
Karel si to užil. Pod dohledem instruktora piloval svůj styl, zatímco já seděla na tribuně v mokrém oblečení.
„Dáte si čaj?“ ozval se vedle mě cizí hlas. Muž, který mě předtím zvedal ze země, mi podal šálek čaje. Tenhle drobný projev laskavosti jsem ocenila. Nejistě jsem se usmála a vzala si čaj. Poskytl mi nejen teplo, ale i chvilku klidu na přemýšlení.
Pak se ten muž představil jako Marek. Byl sympatický a očividně o pár let starší než já. „Co kdybyste zvážila lekce plavání?“ navrhl s úsměvem. „Mohl by to být váš narozeninový dárek pro sebe.“
„Teď si ze mě děláte legraci,“ odpověděla jsem pobaveně. „V mém věku už na takové věci nemám ani pomyšlení.“
„To snad nemyslíte vážně. Na plavání není nikdy pozdě. Stejně jako na lásku...“ dodal nenuceně.
Začala jsem novou životní kapitolu
Druhý den jsem přemýšlela o poznámkách svých dcer o věku a vzhledu, ale i o rozhovoru s Markem u bazénu. Zhluboka jsem se nadechla a zavolala na číslo z vizitky.
„Dobrý den, tady Jana. Včera jste se zmínil o lekcích plavání. Rozhodla jsem se, že bych to chtěla zkusit,“ řekla jsem jedním dechem.
„Výborně! Sejdeme se v šest ráno,“ odpověděl příjemný hlas.
Šest hodin ráno? Byla jsem překvapená. Ale vše se vyjasnilo, když jsem dorazila na bazén. Byli jsme tam my dva. Až do sedmi hodin jsme měli bazén jen pro sebe.
Na to, že mi je padesát, mi plavání docela jde. Cítím se šťastnější a sebevědomější. A to díky Markovi...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
