Moderátorka Jana Adamcová (52) hodnotí v rozhovoru pro magazín Lifee.cz, jak přistupovali s manželem, režisérem Jiřím Adamcem (76), k výchově jejich dvou dětí, Jasmínky (15) a Dana (18). Připouští, že některé věci by dnes udělala jinak a zamýšlí se také nad tím, které vlastnosti po nich děti podědily. Jaká budoucnost je čeká? Kdy se o ně nejvíc bála? A jak moderátorka vzpomíná na své vlastní dětství?
Moderátorka Jana Adamcová (52) se rozhodla podpořit projekt Život v kufříku, který má za cíl podporovat odložené děti, které si díky němu mohou uchovat vzpomínky na své dětství. Jana je dvojnásobnou maminkou, obě děti jsou téměř dospělé, proto může zpětně hodnotit, které výchovné metody byly ku prospěchu věci. "Syn mi dnes říká, že jsem možná mohla být přísnější – už se mi to hezky vrací. Můj muž byl hodně přísný a víc akurátní, proto jsem se to snažila vyvažovat na opačném konci," zamýšlí se populární tvář z televizní obrazovky. "Možná jsme k tomu oba měli přistupovat jinak a spíše to vybalancovat uprostřed než na koncích. Možná jsem byla až moc hodná."
Jana Adamcová vzpomíná na své dětství
Jak vzpomínáte na své vlastní dětství?
Moc hezky. Do svých osmnácti let jsem vyrůstala na Slovensku, kde jsem se narodila. Bydleli jsme nejprve ve vesnici – byť ve větší – ale ve vesnici, a později od mých deseti let v malém městečku. V zásadě jsem tedy dětství trávila často venku, v přírodě a s kamarády.
Máte s dětstvím spojenou nějakou typickou vůni nebo prožitek?
Určitě ano, bude toho víc, ale protože se podobné zážitky aktuálně nevracejí, vzpomínám si na ně většinou nahodile. Každé léto jsme například jezdili do Maďarska do thermalů, u moře jsem nikdy nebyla. Spali jsme ve stanu a ta rána voněla úplně jinak, než když se probudíte v hotelu. Jezdili jsme také k babičce a dům specificky voněl. Teď se tam už nedostanu a ve stanu bych dnes také nespala, protože bych ráno nevstala. Už si to nemám šanci přivolat zpátky.
Možná jsem byla až moc hodná máma
Jaké metody výchovy jste praktikovala na své děti? Jaká jste máma?
Nemyslím, že jsem typická nebo nejlepší matka. Myslím, že jsem hodně tolerantní a hodně kamarádská. Vždy jsem svým dětem dost věřila, že budou natolik inteligentní, aby pochopily mé záměry, a že není nutné je trestat. Jsou dost chytré na to, aby uvážily, co je a není dobře. Nemyslím, že je to stoprocentně dobrý přístup, syn mi dnes říká, že jsem možná mohla být přísnější – už se mi to hezky vrací. Můj muž byl hodně přísný a víc akurátní, proto jsem se to snažila vyvažovat na opačném konci. Možná jsme k tomu oba měli přistupovat jinak a spíše to vybalancovat uprostřed než na koncích. Možná jsem byla až moc hodná.
Byl nějaký moment, kdy jste se o své děti bála?
Pokaždé, když onemocní, tak se o ně bojím. Pokaždé, když někam jedou bez mého doprovodu, tak se o ně bojím. Naštěstí se jim nepřihodilo nic vážného, abych se musela bát o jejich život, ale o život se musíme bát na každém kroku. Snažím se to nepřehánět, jinak bych se zbláznila. Čím jsou větší, tím více času tráví beze mě a jakmile vyjedou nebo letí letadlem, tak se o ně bojím.
Zdědily po vás děti nějaké vlastnosti?
Určitě. Jasmínka zdědila umělecké sklony, je velmi dobrá v divadle, ve zpěvu, v tanci – v tanci, tam nevím po kom. U ní je to mluvený nebo veřejný projev. Daník je teď víc uzavřený do sebe, ale když byl menší, byl velice výřečný – až jsem se po víkendu těšila, že ho odložím zase do školky, a že si doma konečně také něco řekneme. On se nezastavil. Deny má po mně obrovskou lásku, kterou umí dávat, a potom je třeba zklamaný, když ji nedostane zpátky. Je v tomto smyslu naprosto bezpodmínečný. Jasmínce je patnáct let a kluka zatím nemá, takže se to nedá rozpoznat, ale pokud jde o lásku, tak umí být ve vztazích mnohem racionálnější.
A povahově?
Uráží se. Jasmínka to má po mě. Když jsem byla malá, tak jsem se také hodně urážela. Zároveň si oba umí jít za svým, což mají po nás po obou, po mně i po Jirkovi.
Syn má před sebou letos maturitu
Jak jste zvládli září a začátek školního roku? Děti jsou na školách v Česku?
Ano, jsme v Česku. Oba jsou na osmiletém gymnáziu Open Gate. Myslím, že Jasmínka to zvládá poměrně dobře. Je v pátém ročníku na osmiletém gymplu. Deny to sice zvládá dobře, ale má velký strach, protože je v maturitním ročníku a je toho hrozně moc. Už koncem prázdnin šílel, že nestíhá. Chodí na doučování z češtiny, protože čeština ho úplně nebaví – hlavně ta gramatická část. Bude tomu potřeba věnovat více pozornosti, aby odmaturoval.
Takže je uvědomělý student, pokud sám a dobrovolně chodí na doučování.
Nevím, jestli dobrovolně, ale chodí.
Probíhají u vás nějaké speciální přípravy na začátek školního roku?
To vůbec ne, všechno si naštěstí zařizují sami. Pravda je, že říkám „naštěstí“, protože mi ubyly starosti, ale na druhou stranu to bývalo krásné období. Hledat sešity podle čísla, penály a aktovky s Hello Kitty. Teď už mají děti jiné idoly, ale bylo to krásné. Občas se mi po tom trochu stýská – a už bude jenom hůř.
Na fotografie moderátorky Jany Adamcové se svými dvěma dětmi, Jasmínkou a Danem, se můžete podívat v naší fotogalerii.