Jarda v poslední době trpí nespavostí a v noci jen tak chodí po bytě nebo kouká z okna. Jednou uviděl něco, co ho pořádně vyděsilo. A to ještě nebylo všechno.
V posledních měsících jsem toho měl v práci hodně a ani doma jsem se nedokázal zbavit myšlenek na nový projekt. Už pár týdnů kvůli tomu trpím nespavostí.
V práci toho teď mám hodně
Na nový projekt jsem se opravdu těšil. Změna je někdy fajn a bavilo mě na tom také to, že půjde o něco, co jsem zatím nezkoušel. Jenže se rychle ukázalo, že to nebude tak jednoduché. Práce bylo hodně a navíc jsem potřeboval vymyslet nové postupy.
Přemýšlel jsem nad tím, kudy jsem chodil. Asi jsem i trochu zanedbával rodinu, protože jsem nedokázal nechat práci v kanceláři. Myslel jsem na ni od rána do večera.
A kdyby jenom to, často jsem se v noci budil, protože mi to nedalo spát. A tak jsem se dostal do kolotoče únavy a nedostatku spánku. Manželka pak vzala na poslední víkend prázdnin děti k matce, abych měl trochu klidu.
V noci jsem viděl podivné stíny
Zprvu jsem se snažil v noci něco číst, abych se trošku unavil a zabral. Ale nefungovalo to. Tak jsem prostě seděl u okna a koukal ven. Kolem druhé nebo třetí hodiny je město tiché, nikde se nic nepohne.
Alespoň jsem si to myslel. Zamyšleně jsem koukal na protější panelák, když se v jednom bytě něco hnulo. Světlo z pouliční lampy trochu dopadalo do toho bytu a já viděl, že se tam někdo rozhlíží. Nejdřív mě napadlo, že snad jde o zloděje, ale pak jsem si všiml, že na těch postavách je něco nepřirozeného.
Byly to jenom jakési stíny. Příliš štíhlé na to, aby šlo o lidské postavy. Jen tak klouzaly po pokoji, někdy se octly i na stropě. Přetřel jsem si oči a štípl se do předloktí, jestli se mi to nezdá. Jenže ty stíny stejně nezmizely.
Měl jsem děsivou návštěvu
Nevím, jak dlouho jsem sledoval to podivné divadlo. Pak jsem si všiml, že se stíny zastavily. A měl jsem neodbytný pocit, že se koukají na mě. Rychle jsem odskočil od okna a srdce se mi rozbušilo. Už jsem se neodvažoval podívat, jestli jsou tam stále. Zalezl jsem do postele a čekal na spánek.
Ten sice přišel, ale rozhodně nebyl klidný. Převaloval jsem se v posteli a občas měl pocit, že v pokoji je ještě někdo jiný. Zdálo se mi, že ty stíny teď byly v mém bytě. Chodily kolem a prohlíželi si různé věci. Jako kdyby to pro ně bylo něco nového, co nikdy neviděly.
Ráno jsem jsem se vzbudil nehorázně unavený a v hlavě jsem měl jakousi mlhu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem viděl, že mám v ložnici nepořádek. Stoprocentně vím, že manželka před odchodem uklízela. Ale teď to vypadalo tak, že se někdo přehraboval v zásuvkách a vytahoval ven oblečení. Přeci jen se mi to nezdálo! Klidnější jsem ale nebyl. Co když se v noci objeví znovu?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.