Klára (46): Zdědila jsem starší dům s velkou zahradou. Asi ho budu muset prodat, v noci tam slyším podivné kroky

Když zemřela moje bezdětná teta, zdědila jsem dům, ve kterém strávila celý život. Má velkou zahradu a byla by to úžasná změna v porovnání s tím, že teď se s manželem a dvěma dětmi tlačíme v menším panelákovém bytě. Jenže už první noc v tom baráku mě pořádně vyděsila.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (32): Dům v sousedství má tragickou historii. Rozhodla jsem se, že pomůžu osamělé duši najít klid

Zděděný dům má dlouhou historii

Je to dvoupatrový dům, který na začátku padesátých let postavil děda vlastníma rukama. Nadřel se na něm jako kůň, ale tehdy to tak lidé zkrátka dělali. Je to o to obdivuhodnější, že za války přišel o nohu a s protézou se mu špatně chodilo.

Moje máma se po svatbě z domu odstěhovala a s dědou zůstala bydlet jenom její sestra. Pečovala o něj do poslední chvilky. Po jeho smrti zůstala v domě bydlet, ale nikdy se nevdala. Máma říkala, že byla zamilovaná, ale její přítel utekl na Západ. Ona na to neměla odvahu, zůstala doma a už si nikdy nikoho nenašla.

Na dědu si už moc nepamatuju, ale vím, že jsem se vždycky bála té jeho dřevěné nohy. Chodil po domě a zvuk jeho kroků byl takový děsivý. Nejdřív ťuknutí, pak došlápnutí nohy. Děda měl plnovous a v puse pořád fajfku, připadal mi jako pirát. Pro malou holku to nebyla nejlepší kombinace, takže i když byl fajn chlap, já se ho prostě bála.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (42): Koupili jsme dům, kde zemřel člověk. Ukazuje se, že to byla chyba

První noc v domě byla strašná

A teď byl dům můj. Dostala jsem klíče, papíry a vyrazila se tam podívat. Po těch letech mi připadal menší a takový smutný. Střecha už trochu potřebovala opravu, ale ta zahrada byla pořád fantastická. S manželem jsme uvažovali nad tím, že bychom se přestěhovali.

Znamenalo by to sice, že budeme muset vozit děti do školy a na kroužky, které jinak měly v docházkové vzdálenosti od našeho bytu, ale stálo by to za to. Otevřela jsem všechna okna, aby se pořádně vyvětralo, trochu poklidila a připravila to tam na první přespání. Když manžel dovezl děti, zabraly si pokoje. Měly ohromnou radost, že se nemusí tlačit v jednom, ale mají své vlastní.

Večer jsme si objednali pizzu, koukali na film a pak šli spát. Říká se, že první noc v novém bydlení je něčím jiná, nezapomenutelná. A také to tak bylo. Zdálo se mi, že slyším kroky. Od té doby, co mám děti, se na podobné podněty budím, takže jsem se probrala. Zaposlouchala jsem se a kroky bylo pořád slyšet. Ale nebyly to kroky dětí, ty já poznám. Bylo to podivné ťapání. Nejdřív ťuk, pak došlápnutí nohy. Vyděšeně jsem vytřeštila oči a vůbec jsem se nemohla hnout...

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (22): Nikdy mi nevadilo, že náš dům leží vedle hřbitova. Dokud nás nezačal navštěvovat jeden zemřelý

Dům po dědovi mě děsí

Tu noc už jsem nemohla spát. Vzpomněla jsem si na dědu, jeho podivnou chůzi a dřevěnou nohu. Co když se v noci prochází po domě on? A jak je to vůbec možné? Hlavou se mi honila spousta otázek, ale bála jsem se vstát a jít se podívat, kdo nebo co způsobuje ty zvuky.

Ráno jsem byla unavená a úplně marná. Manžel a děti si barák pochvalovali a začali prozkoumávat sklep, zahradu a okolí. Já seděla v kuchyni a přemýšlela nad tím, jestli by nebylo lepší dům prodat. Předchozí noc mě pořádně vyděsila. Jenže když vidím nadšení své rodiny, asi se budu muset obětovat. Doufám, že děda nás jen přišel přivítat v domě, který tolik miloval. A už se to nebude opakovat...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (32): V novém domě usínáme každý večer nervózní. Děsí nás záhadné zvuky, kroky a stíny

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.