Jarek (42): Manželka mě začala tak nudit, že hledám vzrušení na seznamce. Ani trochu toho nelituji

Z vlastní zkušenosti vím, že ženy, které mají na seznamce prázdné profily, nehledají dlouhé rozhovory, ale jdou rovnou na věc. Už tři dny vedu vzrušující konverzaci s jistou Sylvií. Poslala mi fotku. Nebyl na ní její obličej, jen dlouhé nohy a šaty tak krátké, že byly skoro zbytečné. Tak se mi to líbí...

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (45): Podvádím svou manželku. Dcera kvůli tomu se mnou nechce trávit Vánoce

Obyčejný život mě začal dusit

Manželství, práce, předvídatelnost... Potřeboval jsem víc. Ten vzrušující pocit, něco, co by mi připomnělo, že ještě žiju. Sylvie byla ideální. „Nemůžu se dočkat, až se sejdeme,“ napsal jsem jí.

„Já taky. Opravdu přijdeš?“ odepsala.

„Samozřejmě,“ odpověděl jsem okamžitě.

Vtom se ozvalo zaklepání na dveře koupelny. Zavřel jsem se, aby manželka neviděla, co dělám. „Jarku, jak dlouho tam ještě budeš? Musím jít do práce!“ křičela.

„Už končím, miláčku!“ pronesl jsem a rychle si znovu přečetl Sylviinu zprávu. Jasně, že přijdu. Je vdaná, což je vždy nejlepší. Nehledá chlapa na celý život, neklade zbytečné otázky, oba víme, proč se setkáváme. Chtěl jsem jí odepsat, ale znovu se ozvalo zaklepání na dveře.

„Vždyť říkám, že už jdu!“ pronesl jsem. Rychle jsem odepsal Sylvii a schoval telefon do kapsy tepláků.

Když jsem vyšel, manželka si mě přeměřila podezíravým pohledem. „Co ti trvalo tak dlouho?“

„Stříhal jsem si chlupy v nose. Proč?“ zeptal jsem se s nevinným úsměvem.

Neodpověděla, jen se natáhla pro kartáček na zuby. Nemohla nic tušit. Byl jsem příliš opatrný.

„Jak jsem říkal, dneska se vrátím později,“ dodal jsem.

„Dobře,“ zamumlala, aniž by se na mě podívala. „Jen mi dej vědět, kdy to asi bude.“

Přikývl jsem a odešel. V autě jsem konečně mohl zkontrolovat telefon. Sylvie odpověděla, že se uvidíme večer. Pocítil jsem příjemný nával adrenalinu...

Mohlo by Vás zajímat:

David (25): Sestra mi vynadala, že podvádím svou přítelkyni. Nechápe, že to potřebuji

Šel jsem za ženou ze seznamky

„Hrozně se na tebe těším,“ odepsal jsem Sylvii.

Odpověď přišla rychle: „V kolik dorazíš?“

Podíval jsem se na hodiny. Když odejdu z práce dřív, budu mít dost času. „Kolem čtvrté,“ odepsal jsem. Usmál jsem se a vyrazil do kanceláře.

Den v práci se táhl. Absolvoval jsem pár schůzek, odpověděl na e-maily, ale myšlenkami jsem byl úplně jinde. V půl čtvrté jsem odešel s výmluvou, že mám naléhavou rodinnou záležitost. Nasedl jsem do auta a vyrazil přesně opačným směrem.

Na chvilku mi hlavou probleskla myšlenka: Možná bych tentokrát měl jet domů... Marta mi včera udělala večeři. Dokonce se mě ptala, jestli se nechci podívat na nějaký film. Možná to byl signál, abych s tím přestal.

Ale já nechtěl přestat. Sešlápl jsem plyn. O chvíli později mi Sylvie napsala: „Čekám na tebe.“

Věděl jsem, že mám před sebou pár hezkých hodin.

Mohlo by Vás zajímat:

Jan (42): Na mladou milenku jsem byl pyšný. Když se ukázalo, jak je hloupá, zařadil jsem zpátečku

Bylo to vzrušující

Nebyla to moje první schůzka se ženou ze seznamky, ale pokaždé to bylo stejně vzrušující. Zaparkoval jsem o dvě ulice dál od motelu, nemohl jsem tam přijet přímo. To by bylo moc riskantní. Podíval jsem se do zpětného zrcátka. Vypadal jsem dobře, sebevědomě. Jako chlap, který ví, co chce.

Tehdy mi přišla zpráva od Sylvie: „Jsem v restauraci na rohu, sedím vzadu.“

Vybrala místo ideální pro lidi, kteří nechtějí být viděni. Zhluboka jsem se nadechl a vstoupil dovnitř. Seděla zády ke dveřím, co nejdál od oken, se šálkem kávy v ruce. Dlouhé, tmavé vlasy, perfektně nalíčené rty, šaty obepínající její křivky...

Když mě spatřila, lehce se usmála. Přistoupil jsem blíž, cítil jsem, jak mi buší srdce. Ještě jsem mohl couvnout. Mohl jsem jet domů k manželce a dělat, že se nic nestalo. Ale nechtěl jsem.

Posadil jsem se a zadíval se Sylvii do očí. „Vypadáš úžasně,“ řekl jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Radovan (39): Milenku mám jen kvůli manželce. V ložnici odmítá dělat věci, které mám rád

Neměl jsem žádné výčitky

Po chvíli jsem zaplatil účet a společně jsme šli ke dveřím. Ne příliš blízko vedle sebe. Žádné doteky, žádné něžnosti na veřejnosti. Jen dva lidé, kteří vypadají jako přátelé.

„Víš, co mám na těchto schůzkách nejradši?“ zeptala se tiše.

„Pověz mi to...“

„Že je to všechno tak jednoduché,“ zastavila se na chvíli a podívala se mi do očí. „Žádné závazky, žádná očekávání. Jen tady a teď...“

Přikývl jsem. Přesně to jsem hledal. Společně jsme zamířili k recepci motelu. Na zlomek sekundy se mi hlavou mihla výčitka. Tichý hlas mi říkal, že bych měl jet domů. Že bych měl přestat. Ale ten hlas byl tak slabý, že jsem ho sotva slyšel. Věděl jsem, že tenhle večer bude skvělý.

A výčitky svědomí? Ty mohou počkat...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (34): Schoval jsem milenku do skříně. Prošlo by mi to, jenže si kýchla a strhla se mela

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.