Jarka (28): Z pozůstalosti po dědovi jsem si nechala jeho knihy. Díky nim vím, že je stále se mnou

Můj děda Miloň byl super chlap. Byl sečtělý, ovládal několik jazyků a uměl mi hodiny a hodiny vyprávět o světě a historii. A také znal spoustu zábavných historek. Moc mi chybí...

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (28): Když děda umíral, zaslechla jsem povědomé cinkání klíčů. Věřím, že se přišel naposledy rozloučit

Děda miloval knihy

V jeho bytě to vždy vypadalo jako v knihovně. Děda měl hrozně rád knihy a nikdy žádnou nevyhodil. Naopak, celý život je sbíral a četl. Nikdy si nestěžoval na to, kolik stojí, nebo že by je neměl kam dávat. Vadilo mu jenom to, že je nestihne přečíst všechny.

Pamatuju si, že mi o nich rád vykládal. Než jsem se naučila číst, často jsem mu sedávala na klíně a on mi četl. Ne všem knihám jsem rozuměla, neměl žádné vyloženě dětské, ale milovala jsem jeho hlas. A když jsem něco nechápala, děda mi to trpělivě vysvětlil.

"Dědo, proč si ty knihy raději nepůjčíš? Vždyť je jich plná knihovna," ptala jsem se ho jednou. To mu zrovna babička vytkla, že šel do krámu pro mléko, ale vrátil se i s novými knížkami. "Jarunko, to je sice pravda. Ale já chci mít všechny své knihy po ruce. Můžu se kdykoliv do nějaké začíst a najít si místo, které mám rád. Možná to jednou pochopíš," vysvětlil mi děda. A já na jeho slova nikdy nezapomněla...

Mohlo by Vás zajímat:

Nikolas (23): Omylem jsem si sedl do křesla, ve kterém zemřel děda mé přítelkyně. Cítil jsem, že je v něm pořád

Zemřel mi děda

Před pěti lety jsem přišla o babičku a loni se děda vybral za ní. Bylo mu dvaasedmdesát a i když už neměl moc energie, občas dokázal vzít do ruky lupu a četl si. Neměla jsem nikdy to srdce, abych ho vyrušila, takže jsme spolu v posledních letech mluvili málo. Dnes už se na to koukám jinak. Vyčítám si, že jsem s ním neprohodila víc než jen pár slov. Ale už to nejde...

Zbyl po něm byt plný věcí a my museli vyřešit, co s tím. Chtěla jsem mít na dědu nějakou vzpomínku, kromě těch, co mám v srdci, tak jsem se nabídla, že se ujmu knih. Ono totiž bylo v plánu, že se buď hodí do kontejneru, nebo si je odveze nějaký antikvariát. Nelíbila se mi ani jedna možnost. "Neblázni, vždyť máš malý byt. Kam to dáš?" varovala mě máma. Ale neustoupila jsem. A tak mi táta pomohl všechny knihy uložit do krabic od banánů a odvézt ke mně.

S tátou jsme se pořádně zapotili, než jsme všechny krabice nanosili do mého bytu. Většina je v chodbě, kudy se teď dá jíst jen s menšími obtížemi. Další krabice mám v obýváku. Chodím kolem nich, tu a tam nějakou knížku založím do své knihovny, ale všechny nemám kam umístit. Budu s tím muset něco vymyslet, vzdát se jich však nechci.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (23): Když jsem u babičky v okně viděla neznámou postavu, hned jsem věděla, že to je zesnulý děda

Děda je stále se mnou

Asi před týdnem se mi stala podivná věc. Zdálo se mi, že je někdo v mém bytě. Neměla jsem z té postavy strach, určitě to byl někdo, koho znám. Jen jsem v té chvíli nedokázala přijít na to, kdo to je. Ráno jsem se vzbudila s úsměvem. Ten ale rychle přešel v údiv, protože jsem zjistila, že jedna krabice od banánů je otevřená a pár knih je venku. Jako kdyby si je někdo prohlížel. Ale já to určitě nebyla. Nebo ano? Nevěděla jsem to jistě. Dala jsem knihy zpátky a pustila to z hlavy.

Jenže další noc se mi zdál stejný sen. Teď už jsem tu postavu poznala. Byl to děda! S touto myšlenkou jsem se vzbudila ještě za tmy. U knih seděla podivná světélkující postava. Protřela jsem si oči, ale nic se nezměnilo. Byl to můj děda...

Tiše jsem koukala, jak bere knihy do ruky, listuje v nich, někdy se začte. Bylo to něco neuvěřitelného. Po chvíli se otočil ke mně a usmál se. Pak knihy vložil zpátky a jednu nechal nahoře. Asi abych si ji pročetla. A poté zmizel. Bylo mi do břeku, ale takovým tím příjemným způsobem. Vědomí, že děda je díky knížkám stále se mnou, mě pohladilo na duši.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (35): Dcera těžce nesla smrt milovaného dědečka. On ale našel způsob, jak ji navštěvovat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.