Nikolas (23): Omylem jsem si sedl do křesla, ve kterém zemřel děda mé přítelkyně. Cítil jsem, že je v něm pořád

Přítelkyně Barča (22) mě před časem představila své babičce Magdaléně (70). Věděl jsem, že jí zemřel manžel. Nevěděl jsem však, že ho sám nakonec potkám.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrej (45): U policie jsem už zažil leccos, ale honička s duchem byla i na mě vážně moc

Děda mé přítelkyně zesnul v křesle

S Barčou jsme spolu rok a půl. Stále jsme na začátku vztahu a postupně se oťukáváme. Ona však před časem přišla s tím, že už by mě ráda představila své babičce, se kterou žije. Věděl jsem, že Bára už rodiče nemá a zbyla jí jen babička Magdaléna.

Babička byla velmi přátelská a ze mě během prvních minut spadly obavy. Nabídla mi čaj a já se usadil do prázdného křesla s chlupatou dekou. Sotva jsem dosedl, měl jsem pocit, jako kdybych někomu sedal na klín. Znovu jsem si stoupnul a ujistil se, že na křesle nic není. Obě se na mě chvíli divně dívaly.

A pak Bára řekla: „Můžeš si sednout jinam? V tom křesle umřel děda a sedá si do něj pouze babička." S pocitem trapnosti jsem si sedl jinam. Magdaléna to mlčky přešla, jen se na mě pronikavě podívala. Dozvěděl jsem se, že její manžel v křesle usnul a už se neprobudil. A ona k tomu křeslu chová úctu.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (21): Odmítla jsem se smířit s otcovou smrtí a přivolala jeho ducha. Je to ode mě sobecké?

Jeho duch mě přišel pozdravit

Dávalo mi to smysl, jen jsem si říkal, proč si ho nedá třeba do ložnice. Druhý den se mělo jít dědovi na hrob. Vzhledem k tomu, že jsem ho neznal, domluvili jsme se, že ke hrobu nepůjdu a počkám před branami hřbitova. Usedl jsem na kámen a čekal. Holky zmizely mezi hroby a já si zapálil cigaretu.

Seděl jsem a poklidně si prohlížel okolí. Vtom mi někdo položil ruku na rameno. „Je to hodná holka," ozvalo se. Chtěl jsem se otočit, ale moje tělo bylo jako z kamene. „Slib mi, že na ni budeš dávat pozor," pokračoval mužský hlas. Cigareta mi dál doutnala v prstech, ale já vnímal jen ruku na svém rameni. Zmohl jsem se na jediné: „Kdo jsi?"

„To já seděl na tom křesle," lehce zasmál. „Dávej mi na moji holčičku pozor," dodal a síla ruky na mém rameni slábla. Cigaretu jsem pustil na zem a otočil se k hřbitovu. Vcházel tam muž v krátkém kabátku a s čepicí na hlavě. Prošel skrze zavřená vrata. Nedalo mi to a rozeběhl jsem se za ním.

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (22): Moje milovaná babička se vrátila, aby splnila starý slib. Věřím, že to nebylo poslední setkání

Často cítím jeho přítomnost

Potichu jsem vstoupil na hřbitov a díval se, kam muž půjde. Když už stál skoro u holek, měl jsem strach. Jeho mlhavá postava ulehla do hrobu, nad kterým obě stály. Hned mi došlo, s kým jsem měl tu čest. Došel jsem za nimi a uctil památku starého pána.

„Jsi v pořádku?" zeptala se Bára. „Vypadáte, jako kdybyste viděl ducha," zasmála se babička. Rozhodl jsem se pomlčet. Byl by risk říct jim, kdo se mnou mluvil. Umím si představit, že by mi nevěřily. Od toho dne dávám na obě holky pozor. Vím, že děda je někde poblíž. Vždycky, když jsme u Bářiny babičky, cítím jeho přítomnost. Určitě přijde den, kdy se jí svěřím, ale zatím to má ještě čas.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Darja (24): Nevěřila jsem v nadpřirozeno. Dokud mě o jeho existenci přesvědčila dětská knížka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.