Jarka (32): Manžel mi řekl, že mimino jsem chtěla já. Pořád proto někde lítá a já jsem na všechno sama

Začínám si uvědomovat, že můj manžel je nevyzrálá osobnost, nemá na to žít ve dvou a už vůbec ne být otcem, přestože už je mu přes třicet let. Někteří muži na to nejspíš nemají nikdy a bojím se, že on k nim patří.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (33): Přítelkyně mi zkazila pánskou jízdu, kamarádi mě teď mají za vola

O všechno jsem naučila starat sama

Když jsme se potkali, bylo nám spolu dobře. Vypadalo to na krásný romantický vztah plný radosti, lásky, sexu – a taky večírků s kamarády. Že není všechno, jak má být, jsem zjistila až ve chvíli, kdy jsem se k němu stěhovala. Nejprve se skoro nesnažil mi pomoci, prohlásil, ať si najmu stěhovací firmu, a okna – která nebyla mytá snad nikdy – ať umyje úklidová firma nebo kamarádka.

Nakonec jsem si raději pomohla sama. „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají,“ zhodnotila jsem svoji situaci, ale věřila jsem, že časem se to srovná. Nakonec jsme se špatně neměli, jezdili jsme na výlety, bavili se s kamarády, takže kromě toho, že jsem se o chod domácnosti starala sama, bylo všechno v pohodě.

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (32): Manžel se do mě naváží kvůli nadváze. Jenže jsem doma na všechno sama a funguju jen díky cukru

Máma mě před svatbou varovala

Netrvalo to dlouho, a byla jsem těhotná. Neplánovali jsme to, ale stalo se. Protože věřím na klasickou rodinu, dotlačila jsem partnera ke svatbě. Proběhla za přítomnosti jen té nejužší rodiny a pár kamarádů. „Musela sis ho opravdu brát?“ ptala se mě máma, která jím nebyla nijak zvlášť nadšená.

Možná tušila, co mě s ním čeká – ale já měla na očích růžové brýle. Náš vztah opravdu nefungoval, jak by měl, a situace se horšila. Byla jsem v době těhotenství dost lítostivá a vztahovačná, takže jsem si myslela, že nesoulad mezi námi je moje vina a snažila jsem se, aby doma všechno bylo v pořádku, aby si manžel nemohl na nic stěžovat – ale na večírky jsem mohla zapomenout.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (31): Příteli je moje těhotenství úplně ukradené. Odmítá chodit na vyšetření a pohyby miminka přirovnává k Vetřelci

Manžel je pořád někde pryč a já sama s dítětem

Když se nám pak narodila dcerka, situace se zhoršila. Na všechno jsem zůstala sama. Mého manžela nejspíš pláč mimina otravuje a je pořád někde pryč. Víc než my dvě ho zajímají kamarádi, skoro každý večer tráví s nimi - jednou na squashi, jindy fanděním a popíjením ve sportovním baru, dokonce chodí i sám do kina!

A samozřejmě nemůže vynechat žádný večírek. V poslední době přišel párkrát domů až k ránu. Když si postěžuju, odsekne mi: „Chci ještě žít! A ne být zavřený doma, tys chtěla dítě, máš ho, a tak mě nech být!“ Nejde mi o to, že bych taky chtěla někam chodit, jen bych byla ráda, kdyby vzal na vědomí naše dítě, když už ne mě.

Začíná se mi zdát, že mu jsme na obtíž. Dokonce už jsem slyšela i: „Zkazila jsi mi život!" Došlo to tak daleko, že uvažuji o tom, že se od něj odstěhujeme. Jestli touží po svobodě, má ji mít, a já bych získala víc klidu, když bych denně nečekala, až se vrátí domů. Není to lehké rozhodování, ale do téhle situace jsem se dostala sama – jak říká moje máma: „Nikdo tě nenutil mít dítě a žít právě s ním.“

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Olina (46): Propadla jsem kouzlu břišních tanců. Manžel mě ale nechápe a hází mi klacky pod nohy