Facebook
Instagram
Jarka tvrdě dřela, aby se vymanila z chudoby. Vystudovala a dobře vydělává. Její máma z ní teď jen tahá peníze. Pravý důvod tohoto chování Jarku šokoval.
V naší rodině jsme nikdy neměli moc peněz. Už jako malá holka, která nemohla mít stejné věci jako její vrstevníci, jsem si slíbila, že budu hodně vydělávat. Svůj slib jsem dodržela, i když za vysokou cenu.
Tvrdě jsem dřela, abych uspěla
Mít komfort v podobě dobře vypadajícího bankovního účtu mě stálo hodně úsilí. Vymanit se z místa, kde se žilo velmi skromně a úsporně, bylo opravdu výzvou. Často jsem od rodičů slýchala, že skončím jako metařka, protože takový je náš osud. S tím jsem se vůbec nesmířila a čím jsem byla starší, tím víc ve mně rostl vzdor.
Chtěla jsem studovat architekturu a v budoucnu navrhovat domy. Na vysněný obor jsem se dostala hned napoprvé. Jen já vím, kolik úsilí mě to stálo. V průběhu letních prázdnin, místo abych si užívala s přáteli, kterých jsem měla velmi málo, jsem brala různé brigády. Nemohla jsem počítat s matkou a otcem, takže jsem si na drahé doučování musela vydělat sama.
Zatímco mé spolužačky myslely na večírky, kluky a oblékání, já se učila. Obrovské úsilí se mi vyplatilo a když jsem odcházela na univerzitu, cítila jsem neuvěřitelnou úlevu. Samozřejmě jsem věděla, že nemohu ani na chvíli usnout na vavřínech, protože jsem si musela vše zařídit tak, abych si vydělala na život. Ale zvládla jsem to a vystudovala architekturu s vyznamenáním. Měla jsem také nějaké úspory, protože jsem se snažila s penězi hospodařit rozumně.
Chtěla jsem pomáhat rodině
Cítila jsem povinnost finančně podporovat rodiče a mladšího bratra. Konečně jsem si mohla dovolit výdaje, které dosud byly mimo můj dosah.
"Ty hodinky musely být drahé," řekla matka, když si mě pozorně prohlížela.
"Co na to říct..." povzdychla jsem si. "Moje kancelář nemá nouzi o zakázky."
"Neutrácíš moc peněz?" její pohled mě opět přiměl cítit se jako malá holka, která dostala vynadáno.
"Opravdu o tom musíme mluvit? Chtěla jsem, abychom si užili víkend."
"Samozřejmě, miláčku, samozřejmě," usmála se, ale ten úsměv se mi nelíbil. Znala jsem ho až příliš dobře z dětství.
Pozvala jsem rodinu, aby viděla byt, který jsem si nedávno koupila. Neobešlo se to bez hypotéky, což samozřejmě náležitě okomentovali. Otec si stěžoval, že jsem se dostala do problémů, protože, co kdybych ztratila práci a podobně. Matka mu přizvukovala a bratr jen zklamaně poznamenal, že nikdy nedosáhne takového úspěchu a že bych ho mohla trochu podpořit, protože je bez peněz...
Vím, že je to má rodina, ale už po pár hodinách jsem měla dost jejich návštěvy. Přesto jsem zatnula zuby a rozhodla se statečně vydržet až do konce. Přijeli na víkend – udělala jsem maximum, abych se během těchto dnů nevěnovala pracovním povinnostem. Nebylo to jednoduché a teď jsem musela poslouchat stížnosti, že rozhazuji peníze a utrácím je za hlouposti.
Každý měsíc jsem na účet rodičů posílala značnou částku, což jim umožnilo dýchat a nebát se, zda vyjdou s důchodem. Bohužel si nevzpomínám, že by mi alespoň jednou poděkovali – zřejmě to brali jako samozřejmost. Nedokázala jsem skrýt svou úlevu, když konečně odjeli...
Máma mě požádala o peníze
Jednoho večera mi zavolala matka. Byla zjevně rozrušená.
"Co se stalo?" zeptala jsem se.
"Nic vážného..." snažila se předstírat, že je vše v pořádku.
"Prosím tě, slyším, že to tak není."
"Opravdu, nic vážného, miláčku, nemusíš se bát," odpověděla vyhýbavě. "Jen mám na tebe prosbu."
"Jakou?"
"Víš, potřebovala bych peníze."
"Kolik?" byla jsem překvapená, protože jsem jí před pár dny poslala obvyklou částku.
"No, tak pět tisíc korun," odpověděla po chvíli mlčení.
"Pět tisíc?"
"Pro tebe to není moc," v jejím hlase zazněl nádech výčitky.
"Také to není málo," nemohla jsem si pomoct, ale tak to bylo.
"Kupuješ si spoustu drahých věcí a matce nepomůžeš?" rozzlobila se, což ve mě okamžitě vyvolalo pocit viny.
"Před pár dny jsem ti poslala peníze."
"Tak nic..." odpověděla uraženě a zavěsila.
Udělali si ze mě bankomat
Řekla jsem o téhle konverzaci svému příteli Tomášovi (35). Byl velmi rozčílený. "Využívají tě," řekl nahlas to, co jsem si sama nedokázala přiznat.
"Já nevím, co mám dělat," cítila jsem se jako mezi mlýnskými kameny.
"Miláčku, je to tvé rozhodnutí. Znáš můj názor. Tohle ti neprospívá," řekl Tomáš a měl pravdu. Ale je to přeci moje rodina. Pod vlivem výčitek svědomí jsem zavolala matce a řekla, že jí posílám další peníze. Nepřineslo mi to žádnou úlevu...
Rodiče mě ještě několikrát požádali o peníze. I když šlo o menší částky, neochotně jsem jim je "půjčovala". Plně jsem si uvědomovala, že jsou to nevratné půjčky. Jednou se otec náhodou prořekl, na co ty peníze používají – na splácení dluhů mého bratra.
Neměla jsem tušení, že Martin (30) má problémy s hazardem a také hodně pije. Rodiče mu dávali všechny peníze, které ode mě dostávali. To bylo příliš. Martin je dospělý a měl by se postarat sám o sebe, ne očekávat, že někdo jiný vyřeší jeho problémy. Tomáš byl ohromený, když jsem mu tohle řekla. Nikdy se nevměšoval do toho, jak utrácím své peníze, ale v této situaci udělal výjimku.
"Miláčku, skonči s tím, vážně, takhle to dál nejde," jeho starostlivý pohled řekl vše. "Pochop, nejsi jim nic dlužná, oni tě berou jako bankomat."
"Ano, vím..." byla jsem strašně sklíčená.
To byla poslední kapka
Neměla jsem pochybnosti, že přijde další žádost o peníze. A nemýlila jsem se.
"Je mi líto, ale už nic nedostanete," ta slova se mi těžko vyslovovala.
"Co tím myslíš?" matka nemohla uvěřit tomu, co slyší.
Zopakovala jsem to, ona mi odpověděla nadávkami. To mě utvrdilo v tom, že jsem se rozhodla správně. Smířit se s tím, že mě vlastní rodina využívá, nebylo snadné. Proplakala jsem několik nocí. Přestala jsem také přijímat hovory od rodičů a bratra. I když jsem neplánovala s nimi zcela přerušit kontakt, hodlala jsem ho výrazně omezit.
Postupem času to bylo lepší a nakonec se výčitky svědomí staly jen vzpomínkou. Nepopírám, že bez Tomáše a jeho podpory by to bylo o moc těžší. Měla jsem vedle sebe skutečný poklad. Rodiče samozřejmě nezmeškali příležitost tvrdit, že je se mnou jen kvůli penězům. Byla to naprostá lež, ale už jsem necítila potřebu jim to vysvětlovat...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vysmátý spisovatel Patrik Hartl má obavy ze StarDance: Nejvíc se bojím vlastní hysterie a svých blbých keců
Vysmátý spisovatel Patrik Hartl má obavy ze StarDance: Nejvíc se bojím vlastní hysterie a svých blbých keců
Související články
