Facebook
Instagram
Martina pochází z chudých poměrů. Aby mohla studovat, pracovala v baru. Jednoho dne dostala od staršího muže neobvyklou nabídku, která jí změnila život.
Táta strávil skoro půl dne na parkovišti. Byla horká srpnová sobota a slunce nemilosrdně pálilo už od rána. Přesto nemohl odtrhnout oči od mého nového auta. Vždycky snil o takovém autě, ale přestože tvrdě pracoval téměř čtyřicet let, nikdy si ho nemohl dovolit.
Moji rodiče byli nadšeni
Stříbrné Audi, přímo z továrny, se třpytilo jako diamant. Táta ho zkoumal ze všech stran, sedl za volant, nastartoval motor, hrabal se v nastaveních, testoval a zkoušel všechno možné. Byl jako malý kluk, kterému Santa přinesl pod stromeček vysněný hasičský vůz.
Táta možná v životě nedosáhl všechno, o čem snil, a nemohl si dovolit luxus, ale dmul se hrdostí, že jeho milovaná dcera si vede tak dobře. "Martino, nikdy jsem necestoval po světě a celý život jsem musel řídit staré vraky, ale ty sis mohla dovolit takové auto už po třech letech práce! Člověk si často odpíral potěšení, aby jeho děti mohly studovat, ale stálo to za to. Čeká tě skvělá budoucnost..." řekl mi dojatě.
Když jsem slyšela, kolik naděje do mě rodiče vkládají a jak se mnou chlubí před celou rodinou a sousedy, sotva jsem dokázala ovládnout emoce. V malé vesnici, odkud pocházím, bylo auto, značkové oblečení, byt v Praze nebo nějaká významná pracovní pozice opravdu něco neuvěřitelného. Už jsem nebyla jen Martina, dívka z vesnice, ale skutečná celebrita, která dobyla celý svět.
Doporučené video: Život ní příběh nutriční specialistky Gabriely Peacock, která pracovala pro britskou královskou rodinu.
Rodiče kladli důraz na mé vzdělání
Naši vždy chtěli, abych získala vzdělání, které by mi dalo dobrý start do života. Když jsem odmaturovala, povzbuzovali mě, abych pokračovala ve studiu na univerzitě v hlavním městě. Také jsem snila o tom, že uniknu z rodné vesnice. Věděla jsem, že jen studium mi umožní začít dospělý život správným způsobem. Podařilo se mi dostat na práva. Dodnes si pamatuji okamžik, kdy jsem volala mamince, abych jí sdělila novinky o výsledcích přijímacího řízení. V telefonu jsem slyšela její dojatý hlas a pláč. Moji rodiče byli prostě nadšení.
První semestr na vysoké škole byl nesmírně těžký. Co se týče bohatství, lišila jsem se od většiny svých spolužáků. Neměla jsem peníze na módní oblečení, party v klubech ani lyžařské výlety. Cítila jsem se méněcenná. Měla jsem nízké sebevědomí a byla nespokojená s tím, že jsem stále jen chudá, průměrná dívka z venkova, která si nemohla dovolit mnoho věcí a nedokázala na nikoho udělat dojem.
Snažila jsem se najít jakékoli zaměstnání, i na částečný úvazek. Chtěla jsem mít peníze na hezčí oblečení nebo chodit do kina s přáteli. Nakonec jsem skončila za barem, ale brzy se ukázalo, že práce mi ubírá čas na studium a mé známky se rapidně zhoršily, což mi způsobilo problémy ve škole.
Potkala jsem ho v baru
V práci jsem si jednoho večera všimla Karla (54). Je to sympatický chlap, lehce prošedivělý. Chodil na drink skoro každý druhý večer a sedával u baru. Nebyl dotěrný ani zvědavý. Občas si povídal, ale nikdy si nedovolil hrubé vtipy nebo laciné pokusy o balení.
Většinou chodil sám. Přesto nepůsobil jako osamělý chlap, který utrácí polovinu platu v baru a ráno se sotva udrží na nohou. Karel se nikdy neopil. Během večera si dával jen dva nebo tři drinky, občas si popovídal s někým nebo si něco četl a před půlnocí si slušně zavolal taxi.
Podívala jsem se mu na ruku, abych zjistila, zda má snubní prsten. Neměl. Byla šance, že je svobodný a jen zabíjí čas v baru. Nevypadalo to, že by hledal manželku. Nikdy jsem si nevšimla, že by se snažil svést některou z dívek, které se tam motaly.
Čím dál častěji jsem se dívala jeho směrem a pozorně ho sledovala. Zcela nevědomky jsem si začala vybírat směny večer, protože Karlova společnost mi zpříjemňovala práci. Když se pár dní neobjevil v baru, bála jsem se, že ho už neuvidím. Uvědomila jsem si, že když obsadil své tradiční místo, cítila jsem se nějak... bezpečněji. Když byl nablízku, žádný opilý zákazník mě neobtěžoval. A musím říct, že v barech, zejména v pozdních hodinách, můžete potkat různé lidi...
Zjistila jsem, že je svobodný
Jednoho večera jsem se odhodlala oslovit ho. Ukázalo se, že Karel pracuje jako obchodní ředitel ve velké mezinárodní korporaci, která vyrábí sladkosti. Žil sám, nikdy neměl manželku. Jedinou blízkou osobou mu byl pubertální syn, výsledek dávné prázdninové romance.
Karel s ním neměl moc dobrý vztah a jejich kontakty se většinou omezovaly na bankovní převody. Bar, ve kterém jsem pracovala, byl jeho oblíbeným místem už řadu let. "Zde mám jistotu, že nenarazím na žádné z těch nafoukaných idiotů v oblecích, s kterými jsem nucen spolupracovat," vysvětloval. "Po práci chodí pít do drahých barů v hotelech, ale toto místo má tak uvolněnou a příjemnou atmosféru..."
Zeptal se, proč tu pracuji a plýtvám časem, který bych měla věnovat studiu. Vysvětlila jsem mu svou rodinnou a finanční situaci. Moji rodiče prostě neměli peníze, aby mě podporovali, takže jsem musela vzít jakoukoli práci.
"Studuješ právo, to je velmi náročný obor!" zvolal. "Pokud si teď pořádně nesedneš k učení, nikdy nebudeš dobrá právnička. Zničíš si život."
To se lehce řekne, Ten chlap sedí na penězích a nemá tušení, jaké je to přežít měsíc v Praze jen s pár tisícovkami.
Dal mi neobvyklou nabídku
Těžko říct, zda ten rozhovor přiměl Karla, aby přišel s tou neobvyklou nabídkou, nebo nad tím uvažoval už dříve a jen čekal na vhodnou příležitost. Jednoho večera si objednal víc drinků než obvykle. Neopustil bar před půlnocí, jak měl ve zvyku. Zůstal až do zavíračky. Nabídl, že mě odveze na kolej. Souhlasila jsem. Ačkoliv jsem o něm toho moc nevěděla, intuice mi říkala, že je důvěryhodný.
Když taxi zastavilo před kolejemi, požádal řidiče, aby počkal, a zeptal se mě rovnou: "Co bys řekla na práci u mne? Stala bys se mou společnicí. Nemyslím tím žádné erotické služby. Máš krásu, inteligenci, vzdělání a skvěle se s tebou mluví. Potřebuji dívku, kterou bych občas mohl vzít na nějakou oficiální večeři, firemní banket, strávit společně čas. Sex není nejdůležitější, ačkoliv nebudu popírat, že jsi mi padla do oka. Zapomeň na bar. Dám ti svobodu studovat a zaplatím za vše, co budeš potřebovat. Můžeš se soustředit na studium, já se postarám o zbytek..."
Když to všechno na mě vychrlil, zatočila se mi hlava. S obtížemi jsem vystoupila z auta, nohy jsem měla jako z gumy. Sotva jsem došla do svého pokoje. Karlovi jsem neřekla ani slovo. Jeho nabídka mě šokovala. Ale necítila jsem se pobouřeně, spíše překvapeně.
Jde jen o to dělat tomu muži společnost. Nemusím s ním hned skončit v posteli. Navíc je svobodný, nikoho by nepodváděl. A kdo ví, třeba mezi námi po nějaké době přeskočí jiskra...
Souhlasila jsem s jeho nabídkou
Karel se pak nějakou dobu v baru neobjevil. Začala jsem se obávat, že se cítí nepříjemně a už se nevrátí. Naštěstí asi po týdnu dorazil. Sedl si na své obvyklé místo u baru a objednal si svůj oblíbený drink. Snažila jsem se co nejlépe skrýt nervozitu. Schovávala jsem se za záplavou povinností v zázemí a požádala kamarádku, aby mě zastoupila u baru. Bohužel se mi nepodařilo vyhnout setkání tváří v tvář. Karel na mě čekal, když jsem odcházela z práce. "Mohu tě svézt?" nabídl. "Na tamtu otázku nemusíš hned odpovídat..." V tu chvíli jsem se rozhodla. Usedla jsem do taxi a oznámila, že souhlasím...
Od té doby uplynuly čtyři roky. Časem se vyjasnila pravidla našeho vztahu. Nebydlíme spolu, pronajal mi útulný byt v centru města. Po roce jsem změnila studijní režim z denního na dálkový a Karel mi hradí náklady. Věnovala jsem se studiu, ale to nestačilo, abych se dostala na advokátní praxi. Byli tu mnohem lepší kandidáti než já. Naštěstí mi Karel pomohl najít zaměstnání, dělám asistentku v právním oddělení u jeho kamaráda. Moc nevydělávám, ale alespoň vím, že pracuji ve svém oboru.
Od Karla dostávám peníze na různé výstřelky. Nedávno mi k narozeninám daroval Audi s sportovním balíčkem a kompletní elektronikou, protože věděl, jak moc jsem o něm snila. A já? Setkám se s ním, když mě potřebuje. Neplánuji, že spolu vytvoříme skutečný vztah. Zároveň necítím potřebu seznámit se s jiným mužem, s nímž bych mohla založit rodinu.
Chodíme spolu na večeře, do kina nebo do divadla. Společně jezdíme na dovolené. Doprovázím ho na firemních akcích. Ano, sdílíme i postel. Ale nikdy mě k tomu nenutil. Stalo se to samo. To asi vystihuje celý náš vztah. Žiju z peněz staršího muže, který je fajn a já ho respektuji...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Související články
