Jarmila (54): U ohrady jsem se dotkla koňského čenichu. V ten okamžik se mi život obrátil vzhůru nohama

Vezla jsem naši Toničku (7) na víkend u koní. V jednu chvíli jsem se díky tomu ocitla u ohrady a sledovala, jak se ke mně jeden kůň blíží. Ucítila jsem nekonečný klid, jako by se ve mně všechno poskládalo do dokonalé harmonie.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (37): S přítelem nás pojila vášeň ke koním. Založit s ním rodinu ale byla chyba

Koní jsem se kdysi spíš bála

Někdo mi říkal, že jaký máš vztah ke koním, takový máš vztah k životu. Asi by se to dalo aplikovat na jakýkoliv „koníček“ a není na tom možná nic pravdy. Ale stejně, když se nad tím zamyslím, sedí to. Já se koní vždycky bála a ve svém věku musím uznat, že jsem se možná bála i života. Bála jsem se opustit despotického manžela, být sama a žít si podle sebe.

Jedno páteční odpoledne mi volala dcera s prosbou, zda bych odvezla vnučku na farmu. Věděla jsem, že tam naše Tonička tráví hodně času. Letní tábory i víkendové pobyty u koní jí dělaly dobře a my měli radost, že má blízko k přírodě. Samozřejmě jsem kývla a Tonku odvezla.

Odevzdala jsem její věci vedoucí a sledovala, jak se ihned zařadila do běhu farmy mezi ostatní děti. Rozhodla jsem se, že se před odjezdem projdu, bylo moc krásně. Blížila jsem se ke koňské ohradě a uvažovala nad tím, po kom vnučka lásku ke koním zdědila. Mě jeden kůň v dětství málem kopl a od té doby jsem se k žádnému nepřiblížila.

Mohlo by Vás zajímat:

Albert (60): Žiju s více než stovkou domácích zvířat. Lidé na mě poslali hygienu, ale dopadlo to jinak, než asi čekali

Pozorovala jsem koně a oni pozorovali mě

Chvíli jsem jen tak sledovala, jak jsou ti koně až vznešeně krásní, silní a přitom křehcí. Všech dvanáct o mně vědělo, ať už mě pozorovali zpříma anebo jen střihali ušima. Předávali si mezi sebou nějaké signály? Byla jsem si jistá, že ano. Pak se ke mně jeden šedý kůň začal přibližovat.

Neměla jsem strach, byla tam přeci ohrada. Přesto jsem cítila směsici všech možných emocí a trochu se třásla. Přistoupil co nejblíž, ucítila jsem jeho teplý dech a hřbetem ruky jsem ho pohladila po čumáku. Přivřel oči a zůstal nehybně stát, a tak jsem také zavřela oči.

Cítila jsem klid, nějakou zvláštní vibraci a pocit harmonie. Bylo to, jako by někdo poskládal zapadající části do složité skládačky. Pocit zadostiučinění a klidu. Když jsem se probrala z příjemného transu, kůň zase v klidu odešel, a tak jsem si také šla po svých. V autě jsem se cítila jako někdo jiný. V zrcátku jsem spatřila pohled nové ženy.

Mohlo by Vás zajímat:

Vivien (27): Po čaji od šamana jsem opustila své tělo a navštívila babičku na onom světě

Od té doby jsem jako znovuzrozená

Jsem přesvědčená, že mě kůň léčil, hodně jsem si toho poté přečetla. Od toho dne jsem mnohem statečnější, dokonce jsem opustila manžela, co mě dlouhá léta psychicky vysával. Najednou pro mě nebyl problém odejít, začít bydlet sama a dělat to, po čem jsem vždy toužila. Ať už jde o koníčky, cestování nebo čilejší sociální život.

Těším se, že Toničku zase někdy povezu na farmu a třeba se dostanu ještě kousek dál. Chtěla bych zkusit vzít nějakého koně na pastvu, případně se ještě někdy naučit na koni jezdit. Nechám tomu volný průběh a budu poslouchat svůj instinkt.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (35): Jsme jako manželé po dvaceti letech. Nejsem šťastná, ale kvůli dceři nechci odejít

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.