Vivien dostala od kamarádky čaj přímo ze Srí Lanky. Brzy zjistila, že nejde o obyčejný čaj. Když si jej uvařila a vypila dva šálky, zjevily se jí neznámé dívky. Vytáhly Vivien z jejího fyzického těla. Cestovala neznámou krajinou, až došla k domu své zesnulé babičky.
Jsem velká milovnice zeleného čaje. Když mi nedávno kamarádka jeden unikátní přivezla ze Srí Lanky, byla jsem tím potěšena. Ovšem po tom, co jsem čaj vypila, stalo se něco nevysvětlitelného. Ocitla jsem se na onom světě a navštívila svou zesnulou babičku.
Kamarádka mi přivezla čaj ze Srí Lanky
Kamarádka Lucie mi ze svých cest po Srí Lance přivezla menší dárek. „Tady máš super zelený čaj," podávala mi malý pytlíček. „Je od místního šamana. Tak snad ti bude chutnat," dodala a zvláštně se na mě podívala. Hned jsem k němu přivoněla a ucítila ten skvost.
Jedno chmurné sobotní odpoledne byl přesně čas na čaj. Udělala jsem si menší šálek toho od Lucky. Když jsem ho zalévala a cítila jeho vůni, projela mnou zvláštní energie. Vypila jsem ještě jeden šálek a během chvíle mi padala víčka. Bylo to zvláštní, protože zelený čaj má mít opačné účinky. Náhlé únavě se nedalo bránit. A tak jsem si lehla.
Podvědomě jsem cítila, že usínám, ale přitom jsem vlastně nespala. Byl to prostě velmi zvláštní pocit. Najednou mi v pokoji zářilo sluneční světlo. Paprsky mě hřály po těle. Chtěla jsem vstát a zatáhnout závěs, ale nešlo to. Tělo jsem měla jako zalité betonem. Poté jsem zaslechla zvuky přírody. Jako kdybych byla někde v džungli.
Dvě dívky mě vytáhly z mého těla
Všimla jsem si, že kousek od mé postele stojí dvě dívky. Byly menšího vzrůstu a něco si špitaly. „Kdo jste?" ptala jsem se. „Ptá se, kdo jsme," smály se obě. „Tak kdo jste?" dychtila jsem po vysvětlení. „Ptá se, kdo jsme," zopakovaly a zase se začaly smát. „Tak pojď s námi," natáhla jedna z nich ruku. Necítila jsem žádný strach, a tak jsem nabídku přijala.
Pak mě nějakým způsobem vytáhly z mého těla. Otočila jsem se a viděla své tělo, jak leží dál spokojeně na posteli. „Kam jdeme?" zeptala jsem se. „Ptá se, kam jdeme," špitaly a zase se smály. Vůbec mi to nedávalo smysl. Obě mě držely za ruce a společně jsme prošly dveřmi. Čekala jsem, že vejdeme do obýváku, jak jsem zvyklá.
Jenže jsme vkročily do přenádherné krajiny. Všude poletovali podivní ptáci a hmyz. Zatímco já šla po svých, dívky se nade mnou vznášely. „Následuj nás," vyzvaly mě. Udivená jsem se rozhlížela po krajině a snažila se přijít na to, kde to vlastně jsem. Šla jsem cestou, na jejímž konci byl dům mé babičky.
Díky čaji jsem se se podívala na onen svět
Babička seděla na verandě a houpala se ve svém křesle. „Babi?" divila jsem se. „Teď jsi v mém světě," řekla a líbezně se na mě usmála. Usedla jsem na schod verandy. S babičkou jsme si povídaly a ona mi vyprávěla, jak se má. V tom stavu mi možná ani nedocházelo, že je babička už roky mrtvá. Ani to, že vlastně ležím doma ve své posteli. A přitom jsem někde jinde.
Bylo to setkání na onom světě! Babička po nějakém čase houkla na ty dvě dívky, aby mě odvedly zpět. „Ráda jsem tě viděla," dodala na rozloučenou a ty dvě dívky mě chytly za ruce. Společně jsme vykročily do mého pokoje. Znovu jsem zaplula do svého těla. Dívky se na mě přátelsky usmály a ve vteřině zmizely.
O několik minut později jsem se probrala. Jestli to byl vážně jen sen, nebo čistá halucinace, to říct neumím. Upřímně si myslím, že ten čaj, co mi Lucka přivezla, nebyl jen tak obyčejným čajem. Pomohl mi astrálně cestovat. Škoda, že ho přivezla tak málo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.