Jaromír se před deseti lety nastěhoval do domu své manželky Michaely. Vychovávají spolu dvě děti. Jaromír s oblibou sleduje dům přes ulici. Bydlí v něm rozvedená sousedka, u které se velmi často střídají milenci.
S Míšou jsme se poznali v pokročilém věku. Oba jsme byli bezdětní. Po půl roce vztahu jsme se rozhodli zariskovat a objednali jsme se na kliniku asistované reprodukce. Mě v té době bylo bez dvou let čtyřicet a Míša měla třicet pět let. Nebylo na co čekat, náš věk byl neúprosný.
Šťastný život, za který jsme vděční
Po několika měsících a na třetí pokus se nám podařilo otěhotnět. A po pár týdnech Míša na kontrole zjistila, že čekáme dvojčata. Vše jsme na příchod dětí připravili. Moc práce jsme s tím neměli. Jelikož Míša zdědila dům po rodičích. Oba jí tragicky zahynuly, když jí bylo dvacet šest let. Od té doby v domě bydlela. Dům je asi čtyřicet let starý, moderní a nebylo třeba žádných stavebních úprav. Koupili jsme pouze nábytek do pokoje, který jsme určily, že bude dětský.
Pracuji v jedné počítačové firmě a z devadesáti procent mohu pracovat z domova. Tento můj benefit jsme po narození dětí uvítali. Míša nebyla sama na dvě novorozeňata. Moji rodiče žijí tři sta kilometrů od nás, a tak nemáme žádné hlídání. Musíme si vše zajistit sami. Ale Míša je samostatná. Její tragický osud ji zocelil. Proto péči o dvě miminka hravě zvládala. První rok jsme se prakticky nehnuli z domu. Bylo pro nás energeticky náročné sbalit vše potřebné pro dvě děti a jet někam autem. Když jsme sbalené tašky naskládali k autu, vypadalo to, že se stěhujeme.
Z nudy jsme si našli zábavu, kterou lze provozovat z domova
Proto jsme se dohodli, že na dovolenou pojedeme až v době, kdy s sebou nebudeme tahat lahvičky a umělé mléko, pleny a milion dalších potřebných věcí pro miminka. Uměl jsem vydělat peníze, a tak jsem se snažil Míše ulevit, jak to jen šlo. Nákup jsme objednávali zásadně přes internet s dovozem. Často jsme si nechali dovézt i uvařené jídlo, a když bylo potřeba, klidně jsem zaplatil i úklidovou firmu. Například v době, kdy byly děti často nemocné a Míša s nimi dlouhodobě nespala, pomoc s úklidem ocenila.
A jak jsme byli neustále doma, našli jsme si novou zábavu. Zjistili jsme, že v protějším domě bydlí žena v našem věku, která je sama. Asi rozvedená a střídá milence jako na běžícím páse. Neskutečně nás naše nová hra bavila. „Mám bod, vidím nový kousek“, volal jsem na Míšu. Kdyby sousedka tušila, pod jakým je drobnohledem, určitě by se začala stydět. Měli jsme perfektně zmapované její chování a nestačili jsme se divit.
Promiskuitní sousedka má neskutečný elán
Sousedka byla číslo. Měla evidentně vypracovaný systém a měla minimálně tři milence najednou. Dva byli evidentně ženatí. Jeden jezdil od pondělí do úterý. Vždy přijel, zaparkoval své luxusní auto před domem a z kufru vytáhl kufřík. Sousedka ho už čekala ve dveřích v saténovém župánku. Podle kufříku jsme usoudili, že doma manželce tvrdil, že jezdí na pravidelné pracovní cesty. Další kousek přijížděl ze středy na čtvrtek. Někdy se výjimečně zdržel do pátku. I ten jezdil s kufříkem, ale byl opatrnější.
Auto parkoval v její garáži. A o víkendu za sousedkou jezdil pravděpodobně oficiální partner. Byl podle registrační značky auta z daleka a zdržel se jen od sobotního rána do nedělního odpoledne. Všichni muži sousedce vozili květiny, nebo bylo vidět, že dovezli lahev vína. S Míšou se shodneme na tom, že si sousedka umí užívat života a obdivujeme ji, kde bere chuť a sílu na tolik sexu. V současné době už máme děti větší, a tak hodně cestujeme a naši starou dobrou hru zanedbáváme. Nicméně jsme tuhle koukali, že se změnili aktéři i harmonogram návštěv.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.