Jaroslav si pořídil milenku. Ale sejít se s ní může být poněkud komplikované, když už je člověk jednou zadaný. Jenomže Jarda je na výmluvy machr, takže se vídali, jak jen to šlo. Než zjistil, že mít milenku je náročné, a ještě složitější je ji pustit k vodě.
Milenku mám asi dva měsíce a neměl bych ji, kdyby se ke mně moje žena líp chovala. To znamená, kdyby nechodila doma jako hastroš a občas si všimla kamaráda v mých kalhotách. Přitom jí je jenom pětatřicet, záměrně jsem chtěl mít mladší ženu. Ale jak se zdá, je to úplně jedno.
Milenku jsem si zasloužil
Když jsem Aničku (milenku) potkal, neměl jsem žádné úmysly; pozval jsem ji na drink a ona mě na oplátku k sobě domů. V garsonce mají se spolubydlící jenom dvě postele a skříň; a copak se dá na posteli sedět? Sex s ní byl moc fajn, hlavně proto, že vzdychala a pořád opakovala: „Ty jsi tak skvělý!“ To jsem už doma dlouho neslyšel. A byla ruka v rukávě. Připadal jsem si zase konečně jako chlap, o kterého někdo stojí. Sice mi to trochu zkomplikovalo život, ale proč si nedopřát mladé masíčko, když se samo nabízí?
Podle mě k pořádnému mužskému milenka rozhodně patří. Sex je pak veselejší i doma. Nejsem tak vystresovaný, když nemám pořád napnuté kalhoty, a nedělám z případného odmítnutí žádnou vědu. Zlehka to zkusím třeba po ránu – a většinou se to povede. Asi proto, že manželka ještě spí.
Jak tak koukám, nejsem jediný
Nejdřív jsem si myslel, že jsem něco jako bílá vrána, protože mí kamarádi se tváří jako svatouškové. Ale když jsem se nedávno plížil za účelem rychlé schůzky s košem do popelnice – bylo už před půlnocí a musel jsem hodně dlouho své drahé polovičce vysvětlovat, že zapáchá (ten koš) a že je nutné ho okamžitě zlikvidovat – zahlédl jsem za kontejnery s tříděným odpadem Nováka ze třetího patra, jak obírá nějakou babu! No to teda!
To už jsem zahlédl za papírem svoji Aničku. Trochu komplikované rande, já vím, ale přes víkend se většinou neutrhnu a americká finta – jdu si pro cigarety – v noci na sídlišti moc nefunguje. Anička se přitulila, dala mi pusu a teprve pak podotkla: „Co ty tepláky?“ Pokoušel jsem se jí vysvětlit, že se přece nemůžu převlíkat do kvádra, když jdu s košem, ale moc ji to nepřesvědčilo...
Milenku? Už nikdy více!
I stalo se, že Anička začínala být náročnější a náročnější. Nestačil jí normální sex, toužila po různých vylomeninách a k dovršení všeho po romantické večeři při svíčkách. O večeři nešlo, šlo o to, že si nevzala kalhotky a hrála si na Sharon Stone ve filmu Základní instinkt. To už na mě bylo trochu moc. A nakonec přišlo: „Nemohl bys mě založit? Nějak mi tenhle měsíc nevyšly finance...“
Už nechci mít milenku. Milenky jsou náročné v sexu a dělají průvan v peněžence. Chci se Aničky zbavit a věnovat se své ženě. Nakonec je tak trochu i moje vina, že o sebe doma jen zakopáváme a nesnažíme se, aby nám bylo fajn. Chci se té nenasytné holky (Aničky) zbavit, jenže nevím jak! Zkusil jsem jí říct, že je mezi námi konec; nějak to nepochopila, protože se divila, jak může být konec něčeho, co vlastně ani neexistuje. (Tím myslela vztah. Nebo lásku. Nebo něco takového.) Na to jsem vyštěkl: „Už tě nechci nikdy vidět!“ Ona na to: „To nevadí, já chci vidět tebe. Tak snadné to nebude!“ Začal jsem se jí vyhýbat, jak to šlo, ale vím, že vyhráno nemám.
Z toho plyne poučení: Pánové, nepořizujte si milenky! Budou vás stát čas a peníze a taky nervy, aby se na nic nepřišlo. Mnohem snazší je snažit se udělat si skvělou milenku z vlastní ženy.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.