Jaroslav se po rozvodu oženil s o dvacet let mladší ženou. Po šedesátce se jejich cesty zásadně rozcházejí. Jaroslav chce už svůj klid, kdežto jeho manželka si chce užívat života plnými doušky a rozhodně nesedět doma.
Když jsem si Žanetu (46) bral, tak jsem měl energie na rozdávání. Užil jsem si svatbu i výchovu dcery víc, než v prvním manželství coby mladík. Jenomže stáří mě dohnalo a teď už bych nejraději v klidu lovil ryby a odpočíval. Moje žena má však se mnou spoustu plánů.
Dvacetiletý rozdíl je znát
Po rozvodu jsem rozhodně hned nesháněl novou ženu a ani by mě nenapadlo, jak mladou holku budu mít nakonec doma. Bylo mi pětačtyřicet, cítil jsem se dobře a svoboda po dlouhé manželské krizi mě „nakopla“. V práci se mi dařilo, mohl jsem si dovolit vlastní byt a děti už jsem měl velké. V rozletu mě zabrzdila velká láska.
Poznal jsem pětadvacetiletou Žanetu a zamiloval se, jako snad nikdy. Všechno jsem si s ní zopakoval nanovo, ale jako starší chlap už jsme si to uměl patřičně užít. Naplánovali jsme krásnou svatbu, hodně jsme cestovali a vychovali dceru. Když to srovnám s prvním manželstvím, ani si toho moc z těch začátků nepamatuji. Bývalá žena se na mou mladší dívala skrz prsty a říkala, že jsem patetický blb.
Jak bylo dceři osmnáct, docházel mi dech a ohromně jsem se těšil na zasloužený klid. Cestování jsem omezoval na kratší výlety a nejraději jsem byl na chatě u jezera a rybařil. Žanetě bylo šestačtyřicet a rozhodně neměla v plánu sedět se mnou u jezera a sledovat poklidnou hladinu. Pořád mě tahala mezi lidi a já pochopil, že s mladší manželkou ten klid nenastane možná nikdy.
Teprve si začíná užívat
„Já to nemám, jako ty. Nejsem ani unavená a naopak se cítím svěží, jako nikdy,“ přiznala Žaneta. Bylo to i tím, že se hodně udržovala, sportovala a k životu potřebovala společnost. Já jsem se jí čím dál víc vzdaloval a opět nastávala krize, jen trochu jiná, než s mojí bývalkou.
„Nevzala jsem si staršího chlapa, abych pak byla před padesátkou sama. Víš, jaká jsem, nedělej ze sebe dědka,“ rozkazovala mi a já se opravdu snažil. Chodil jsem dál s přáteli na golf, na Žanetinu oblíbenou operu anebo do divadla. Létali jsme pravidelně k moři i na lyže, ale musím říct, že jsem z toho nic neměl.
Byl jsem vyčerpaný, v práci už jsem taky nevydělával tolik a vážně jsem uvažoval nad tím, že by měla Žaneta zvolnit. Když jsem se o tom bavil s kamarádem z mládí, potvrdil mi, že to má stejně. Ten si po šedesátce našel dokonce třetí ženu a jelikož jí bylo třicet, také ještě toužila po dítěti. „Kamaráde, v šedesáti mít doma mimino, to je teprve záhul. Co budu dělat za deset let? Odpočinu si až v hrobě,“ smál se zoufale.
Nechávám to plynout
Potkal jsem bývalou ženu a musím říct, že jsme si rozuměli, jako kdysi. Zášť je pryč, ona nadšeně hlídá vnoučata a je z ní fajn babička. Trochu jí závidím ten klid, co má. Přestože nakonec žije sama, vyzařuje z ní pohoda, dělá si, co chce.
Žanetu samozřejmě miluju, ale už jsem trochu jinde, než tehdy, když jsme se potkali. I ona dozrála a ví mnohem víc, co chce. Obávám se, že za pár let mi už úplně dojde dech a budeme zase u toho samého problému. Jsem prostě dědek.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.