Facebook
Instagram
Je velký věkový rozdíl v manželství překážkou? Dovede se ten, kdo je mladší, přizpůsobit svému protějšku, jeho životnímu stylu a potřebám? Pan Honza je smutný z toho, že jeho o dvacet let mladší manželka je plná energie a chce se bavit. A on jí to už nedokáže dopřát.
„Jsem tak ráda, že jedeme. Je důležité, abychom tuhle dovolenou strávili spolu,“ řekla Eva (38) a jemně mi stiskla ruce. Usmál jsem se na ni, ale hluboko v srdci jsem cítil nejistotu. Je mi přes šedesát a přestože je Eva mojí ženou, někdy jsem měl pocit, že víc než dvacetiletý věkový rozdíl mezi námi je každý den zřetelnější.
Jsem starší než moje žena
Nechtěl jsem pro ni být přítěží, starým mužem, který omezuje její mladou energii. Když jsme jeli na dovolenou, přemýšlel jsem, jestli tato cesta nebude zkouškou pro naše manželství. Dokážu ji udělat šťastnou? A na jak dlouho? Objal jsem ji pevněji, abych uklidnil své obavy.
„Ať je tahle dovolená pro nás nový začátek...“ zašeptal jsem a sledoval ubíhající krajinu.
Odpověděla tichým smíchem, ale v jejích očích jsem viděl touhu po něčem, co jsem jí možná nemohl dát.
Od prvního dne našeho pobytu v letovisku se rozdíl mezi námi začal prohlubovat, protože Eva neustále hledala nové zážitky a vzrušení, zatímco já toužil po klidu. Můj záměr odpočívat u bazénu byl rychle nahrazen jejím nadšením pro objevování nových věcí. Letovisko bylo plné života a lidé z celého světa se mísili v jeho labyrintu atrakcí.
Eva byla okamžitě okouzlena Adamem, naším krajanem a pohledným barmanem z bazénového baru, který podával drinky s úsměvem hollywoodského herce. Sledoval jsem, jak s ním mluvila, smála se a pokaždé, když jí přinesl další koktejl, se na něj významně podívala.
Napětí ve mně rostlo s každou další minutou. Adam se opíral o bar a vyprávěl nějaké historky, zatímco Eva byla stále více fascinována. Začal jsem se cítit jako páté kolo u vozu. Seděl jsem stranou, s ručníkem kolem těla, které už dávno přestalo připomínat mladistvý ideál. Možná jsem začal pociťovat žárlivost, nebo mi docházelo, že pomalu ztrácím svou manželku...
Začal jsem žárlit
Jednoho večera, když jsme se procházeli po pobřeží, rozhodl jsem se otevřít téma, které mě trápilo už několik dní.
„Evo, opravdu musíš trávit tolik času s tím barmanem?“ zeptal jsem se a snažil se zachovat klid.
Zastavila se a překvapeně se na mě podívala.
„Hmm... Jen si povídáme. Nemusíš být tak žárlivý. Jsme na dovolené, uvolni se trochu a relaxuj.“
Ta slova zněla jako zvon, který ohlašuje konec klidu.
Snažil jsem se jí vysvětlit, že nejde o nedostatek důvěry, ale o pocit, že ji ztrácím kvůli každému náhodnému známému, který jí nabízí víc vzrušení než já. Eva odvrátila hlavu, jako by moje slova nechápala.
„Ty tomu prostě nerozumíš. Chci se bavit, cítit, že žiju!“ pronesla a měl jsem pocit, že se v jejím hlase skrývala frustrace.
Mahulena (55): Manžel mě vyměnil za mladou kočku. Měli byste vidět, jak dopadl
Přistihl jsem svou ženu při nevěře
Jedné bezesné noci, když moje žena ještě někde pařila, jsem se rozhodl jít na procházku. Měsíc osvětloval cestu vedoucí k bazénu, který se zdál být opuštěný. Myslel jsem si, že noční procházka přinese úlevu mým napjatým nervům.
Ale když jsem se přiblížil k baru, kde přes den zněl smích a hudba, uviděl jsem něco, co mi rozbušilo srdce. Eva se líbala s Adamem. Jejich těla byla propletená tak, že nebylo pochyb o tom, co se bude dít dál. Něco ve mně prasklo. Žárlivost se mísila s pocitem zrady. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se ovládnout vztek.
„Evo!“ zakřičel jsem.
Podívali se na mě vyděšeně. Rychle se od něj odtáhla.
„Není... není to tak, jak si myslíš...“
„Víš, co si myslím? Že mě moje žena podvádí s jiným mužem, zatímco já ležím sám v posteli...“ můj hlas vibroval bolestí.
Chvíli jsme stáli v tichu, hleděli na sebe a snažili se pochopit, co se stalo a co to znamená pro naše manželství. Otočil jsem se a vrátil se do pokoje.
Byla bolestně upřímná
Napětí rostlo s každým dalším dnem našeho pobytu. Vzduch už byl nabitý hněvem a zklamáním. Dívali jsme se na sebe, jako bychom byli cizinci, které osud spojil v tom nejméně vhodném okamžiku.
„Jak jsi mi to mohla udělat? Jak jsi jen mohla?“ ptal jsem se znovu.
„A co jsem měla dělat?“ odpověděla Eva. „Žít ve stínu tvých očekávání a nudit se?“
Její hlas se třásl, ale byla v něm cítit odhodlanost. Tato slova mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Nebyl jsem připraven na upřímnost, která bolela tak moc.
„Myslel jsem, že mě miluješ, že jsem ten, kterého sis vybrala za manžela...“ řekl jsem.
Eva se mi podívala přímo do očí a její další slova byla jako rána přímo do srdce.
„Já... nejsem si jistá, jestli tě miluji. Cítím ten věkový rozdíl mezi námi víc než kdy jindy.“
Rychle jsem vstal a židle za mnou se s rachotem převrátila. Měl jsem v hlavě zmatek, srdce mi bušilo jako o závod a rozum křičel, abych utekl co nejdál.
„Takže teď říkáš, že je to moje vina? Že já jsem problém?“ zakřičel jsem zlostně.
Eva sevřela ruce, jako by se snažila najít sílu k další konfrontaci.
„Neříkám, že je to tvoje vina, ale musíš pochopit, že potřebuji něco víc, něco, co mi nemůžeš dát...“
Rozchod visel ve vzduchu
Upřímnost mé ženy mě přiměla k zamyšlení. Lze někoho milovat a zároveň být zdrojem jeho frustrace? Po léta se můj život točil kolem Evy, jejího štěstí, jejích přání. Nyní jsem stál na prahu rozhodnutí, které mohlo definovat zbytek mých dnů. Hluboko uvnitř jsem se cítil opuštěný a odmítnutí od někoho, kdo byl mým celým světem, přinášelo bolest, kterou nelze popsat.
„Musíme si to promyslet. Nemůžeme takhle žít dál,“ přerušila ticho.
„Promyslet? Myslíš tím, že bychom se měli rozejít?“ zeptal jsem se, i když jsem věděl, že odpověď může být děsivá.
Eva ke mně přistoupila, oči měla plné slz.
„Já... já prostě nevím... Nevím, jestli dokážu žít ve vztahu, který mě omezuje, ale zároveň se bojím opustit něco, co pro mě bylo tak důležité po všechny ty roky.“
Nemohl jsem jí odpustit
Nastal večer a já stále bojoval se svými myšlenkami. Strach, který pulzoval v mém srdci, sílil. Co když to, co jsem viděl mezi Evou a Adamem, nebylo jednorázové? Co když si moje žena, kterou jsem miloval celým svým srdcem, najde mladšího milence? Strach ze samoty se začal mísit s lítostí.
Poslední noc dovolené byla atmosféra hutná nevyřčenými slovy a vzájemnými obviněními. Eva seděla na posteli, dívala se z okna a já věděl, že musím něco říct.
„Evo, bojím se,“ přiznal jsem, má slova se tiše ozývala v prázdnotě, která nás obklopovala. „Bojím se, že to nebylo poprvé a naposledy. Že jednoho dne najdeš někoho jiného, někoho mladšího, kdo mě nahradí...“
Podívala se na mě, její oči, obvykle plné života, teď vypadaly smutně a unaveně.
„Všechno se stalo tak rychle, tak... nečekaně.“
Nedokázal jsem potlačit vztek, který ve mně rostl od chvíle, kdy jsem je viděl spolu.
„Nečekaně?“ přerušil jsem ji. „Možná pro tebe. Pro mě to byla zrada. A co teď? Co když potkáš někoho jiného, kdo ti opět způsobí to ‚něco nečekaného‘, co ti nemohu dát já?“
Odvrátila se, jako by se chtěla skrýt před mým pohledem, před pravdou.
„Nechci ti ublížit...“ zašeptala. „Ale nemohu slíbit, že se to už nestane.“
Věděl jsem, že náš vztah už nikdy nebude stejný. Nedokázal jsem si představit život bez ní, ale také jsem nechtěl žít v neustálém strachu a nejistotě. Rozchod se zdá být nevyhnutelný...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Související články
