Grilovací sezóna je tu a s ní i pochoutky všeho druhu – brambory v alobalu nevyjímaje. Neradi vám kazíme chuť, ale možná byste měli napřed vědět, že se hliník z alobalu jednoduše přenáší na jídlo. A může mít vliv na Alzheimera, kosti, ledviny i růst mozkových buněk.
Zda je příprava jídla v alobalu pro lidské tělo škodlivá, zkoumali výzkumníci v čele s docentkou Ghadou Bassioni, vedoucí oddělení chemie na Ain Shams University. Experiment ukázal, že množství hliníku vyplavované do jídla překračuje přípustnou hranici, kterou stanovila Světová zdravotnická organizace.
Hliník v kukuřici i čaji
Současně experti zjišťují, jaký dopad to může mít na lidský organismus. Již dřívější studie prokázala, že jedinci, které postihla Alzheimerova choroba, měli v mozkových tkáních větší množství hliníku. To kvůli změně životního prostředí a společenské industrializaci – denně jsme vystavováni vysokým hladinám hliníku.
Zbystřit by měli především pacienti s onemocněním kostí a ledvin, u kterých se nadměrný hliník může neblaze projevit. Snižuje i růst mozkových buněk.
Nejen tato riziková skupina by ale měla vědět, že omezením alobalu to nekončí. Hliník se totiž vyskytuje v řadě kuchyňského náčiní, od hrnců po naběračky. Jeho funkci dříve plnila měď. Hliník se ale ukázal jako levnější varianta pro masovou produkci. A také nepotřeboval tolik péče.
Jenže zatímco se hliník rozpouští do jídla zabaleného v alobalu, do pokrmů připravených v hrncích s obsahem hliníku skoro ne. Nejsou proto tak škodlivé jako alobal.
Hliník nás ale pronásleduje na každém kroku. Tento prvek lze vystopovat v kukuřici, žlutých sýrech, soli, bylinkách, koření a čaji, v kuchyňském náčiní i farmakologických prostředích jako antiperspiranty.
Vroucí voda na nezávadný hrnec
Co s tím? Přijmete-li denně malé množství hliníku, neměli byste mít obavy. Dle Světové zdravotnické organizace ho totiž lidské tělo dokáže vyloučit. Bezpečný denní příjem stanovila na 40 mg na kilogram tělesné váhy.
Jeho přístup do organismu ale můžete výrazně omezit několika triky. První je jasný – nepřipravujte pokrmy v alobalu ve vysokých teplotách. Zvolte raději sklo nebo porcelán.
Vyhýbat se nemusíte ani hrncům s hliníkovou vrstvičkou. Mají totiž tendenci oxidovat, a vytvářet si vrstvu proti vyplavování hliníku. To ale znamená slevit z požadavků na čistotu a estetiku – drhnutím byste mohli tuto krycí vrstvu zničit.
Po koupi takového hrnce v něm několikrát uvařte vodu. Měl by se zmatnit a to je to, co chcete – vyrobil si vrstvu, díky které se hliník do jídla nedostane.
Alobalem jsme začali, alobalem i skončíme. Studený pokrm v něm vědci snesou. Nesmí tak ale zůstat dlouhou dobu, jinak by hliník mohl do jídla prosáknout.
Ani mikrovlnná trouba našemu zdraví neprospěje:
Zdroj: Science Alert