Dalo se za komunistů zdravě a chutně najíst? Nebo byly všude v nabídce maximálně párky, guláš a při troše štěstí kuřecí steak s broskví a sýrem? Vzhledem k tomu, že i tenkrát se řešila štíhlá postava, ženy zkoušely nejrůznější diety, aby vypadaly k světu.
Pojďte se podívat jak vypadalo složení jídelníčku za socialismu, jaké byly diety a zda se dalo v tehdejším Československu vůbec zdravě najíst.
V první polovině padesátých let byly diety z větší části odsuzovány a chápány jako americký trend. Jenže ve druhé polovině padesátých let představovala obezita stále větší potíž. Její nárůst byl úzce spjat se stravováním, kterému mnoho lidí nechtělo nebo nemohlo klást tak velký význam. Další věcí byl také fakt, že jistá nadváha byla tehdy brána jako důkaz toho, že se danému jedinci daří.
Postupem času si ale někteří lidé začali uvědomovat, že kilogramy navíc nejsou příliš ku prospěchu zdraví a pátrali po způsobech, jak by je mohli shodit. Jenže nad dietami, které se jim nabízely, by dnes mnozí z nás asi kroutili hlavou. Mezi nejčastější patřila jogurtová, banánová, bramborová, vajíčková, uhlovodanová či grapefruitová, s níž byla v době nedostatku citrusů u nás velká potíž. Tyto diety byly založeny na konzumaci jedné potraviny, což bychom dnes nepovažovali za zcela zdravý způsob dietního režimu.
K boji s přebytečnými kilogramy lidem moc nepomáhala tradiční česká jídla, která byla podávána ve všech stravovacích zařízeních. Tvořila je zejména mouka, tuk a málo libového masa.
Celebritou sedmdesátých let, která byla spojována s trendem hubnutí, byl doktor Rajko Doleček. Uváděl televizní pořad o hubnutí, v němž divákům radil co jíst, aby se cítili dobře a dobře vypadali. Jenže lidí, kterým by se dařilo hubnout, bylo pomálu. Ti, co to mysleli se shazováním kilogramů vážně, si mohli zakoupit časopis zabývající se touto tematikou. Takových tiskovin ale existovalo jen pár.
Co se týká samotných surovin, obecně se vědělo, že je zdravé konzumovat ovoce a zeleninu, jenže ta se na jídelních lístcích v restauracích ani v jídelnách příliš často nevyskytovala. A pokud ano, tak ve formě omáček či menších příloh. Naopak co se jedlo ve velké míře, bylo tučné maso. Problém znamenalo i zásobování, na které si dnes již nemůžeme stěžovat.