Po zmrzlině se může utlouct snad každý. Málokdo ale ví, kdy a kde vlastně vznikla. Přinášíme vám o ní několik faktů, která jste možná dosud neznali.
Mnozí z nás milují zmrzlinu. Většinou už dopředu víme, jakou si dáme příchuť, jestli radši kopečkovou nebo točenou a že nejlepší bývá ta italská.
Tady je osm zásadních informací, které jste o téhle mražené dobrotě nejspíš ani netušili.
1. Na prvního předchůdce zmrzliny vůbec přišli Peršané zhruba kolem roku 400 př. n. l. Sestával z misky sněhu přelitého hroznovou šťávou nebo ochuceného šafránem a měli ve zvyku jej mlsat hlavně ve velkých vedrech.
2. Zmrzlinu pojídali i starověcí Římané, kteří si pro sníh chodili na vrchol posvátné hory Olymp. Alespoň to říkají písemné záznamy.
3. Na zmrzlině si ujížděl cestovatel Marco Polo, který přivezl ochucené mléko z Číny do Benátek, francouzský král Ludvík XIV. i anglický král Karel II.
4. Inovátory, kteří k výrobě zmrzliny začali jako hlavní ingredienci používat mléko, byli ovšem Arabové a nesladili ji ovocem, ale přímo cukrem. V 10. století už byla zmrzlina tohoto typu rozšířena v mnoha velkých arabských městech včetně Damašku, Bagdádu a Káhiry. V té době do ní už přidávali jogurt, ovoce, ořechy nebo dokonce růžovou vodu.
5. Poté, co se mléčná zmrzlina objevila v Evropě, byla tu zdokonalována a už v roce 1550 vyrobil Ital Blasius Villafranca první zmrzlinový strojek.
6. Zmrzlina se z císařských paláců a královských sídel dostávala stále více k obyčejnému lidu a první továrna na výrobu této potraviny byla otevřena v roce 1870 v Londýně.
7. Zmrzlinový kornoutek vynalezl samozřejmě také Ital. Tedy spíš Američan italského původu – Italo Marcioni. Bylo to roku 1903.
8. První předchůdce nanuků, tedy zmrzlina na dřívku, byl vynalezen až o 20 let později, někdy kolem roku 1921. Největší rozšíření mezi všechny sociální vrstvy zažívá zmrzlina až ve 20. století, a to zcela logicky s rozmachem chladniček a mrazáků v cenové dostupnosti i pro domácnosti.