Jiřina (46): Z Valentýna s kámoškami nic nebylo. Místo toho se u mých dveří objevila láska

Měla jemné, krvavě rudé okvětní lístky a voněla přímo úchvatně. Stála na kuchyňském stole ve sklenici od okurek. Vedle ní, na kousku svačinového papíru, bylo kostrbatým písmem napsáno: „Růže pro moji lásku.“

Je mi šestačtyřicet a mám dospělou dceru. Manžela nemám, protože jsme se rozvedli. Před časem ho v mém životě nahradil Honza. Loni na Valentýna u mě zůstal přes noc poprvé. Jak tu růži propašoval ke mně a kdy ji stihl dát do té sklenice, abych ji objevila až ráno, to vůbec netuším.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (24): Vztah s levičákem nebyl zrovna můj šálek kávy. Ignoroval i Valentýna, který mi pak přinesl lásku

Jsme všechny rozvedené

Na Valentýna se u mě měl konat dámský večer. Chtěly jsme si připít na zdraví všech zamilovaných, mezi které jsme se my – tedy já, Zuzka a Aneta – rozhodně neřadily. Pracujeme v účtárně velkého nakladatelství, jsme zralé a rozvedené ženy. Vždycky jsme si skvěle rozuměly, nejspíš proto, že sdílíme podobný smysl pro humor i názor na chlapy. Zkrátka, máme je rády, ale raději z uctivé vzdálenosti.

„Nesnáším žehlení pánských košil!“ říkala Zuzka často. „Už nikdy žádnou ani nevezmu do ruky!“

„Mě nejvíc štvalo to věčné vaření,“ vzpomínala Aneta. „Můj Petr si na jídlo nestěžoval, beztak jí ve škole, ale jeho tatínek musel mít denně polévku a nějaké maso.“

Já mlčela, protože popravdě řečeno jsem tomu svému nemohla vytknout skoro nic. Byl fajn, jako táta i jako manžel, až do chvíle, kdy se přiznal k poměru. Zamiloval se, chudák, do kolegyně v práci. Rozvádět se nechtěl, jen si přál, abych se příliš nerozčilovala, když se „služebka“ náhodou protáhne.

„Přísahám, že to s ní ukončím, ale chápeš, nebude to jednoduché. Každý den se vidíme v práci,“ vysvětloval.

Já trvala na rozvodu a samotnou mě překvapilo, jak málo mě ten rozchod bolel. Po dvaceti letech manželství už vyprchala vášeň a zbylo nám přátelství. Lepší než nic...

Mohlo by Vás zajímat:

Valentýna (24): Táta řekl, že jsem valentýnská nehoda. Nebýt mě, rodiče by se nikdy nevzali

Na Valentýna jsem zůstala sama

Ten den se mi podařilo vypadnout z práce dřív. Holky mi slíbily, že některé věci dodělají za mě. Koneckonců jsem vzala na svá bedra přípravu večerního pohoštění. A dala jsem si vážně záležet, udělala jsem jednohubky, k tomu jsem upekla slané i sladké, a z vinotéky jsem dotáhla tři láhve červeného vína. Jenže v osm večer to vypadalo, že všechno sním a vypiju sama.

„Nezlob se,“ špitla do telefonu Zuzka. „Dala jsem děti na k mámě a... no... Standa se tu stavil.“

„Jakej Standa?“ vyhrkla jsem překvapeně, protože Zuzka se o žádném chlapovi nikdy nezmínila.

„Zítra ti povím,“ Zuzka ztišila hlas. Asi byl Standa nablízku. „Ale dneska nepřijdu... Promiň, zlato.“

„Zuzko! Neříkej, že chodíš s tím mlaďoučkým grafikem. Vždyť denně nosí košile a ty přece nesnášíš žehl...“

„Musím končit, pa!“ skočila mi do řeči.

Ještě jsem se nestačila vzpamatovat z toho šoku, když mi znovu zazvonil mobil.

„Aneto, copak, nemáš kde zaparkovat?“ houkla jsem. Bohužel nic takového. Ani ona neměla v úmyslu přijít. „No to snad ne!“ zaúpěla jsem. „Zuzka má rande a co ty? Co sis vymyslela?“

„Nic jsem si nevymyslela!“ vyjela na mě dotčeně. „Petr je nemocný. A Tomáš se samozřejmě nemůže postarat o vlastního syna! Ten pitomec!“ nadávala na svého ex. „Můžu ho přivézt s sebou... Co ty na to?“

To jsem vážně nechtěla. Těžko bychom se bavily v přítomnosti nemocného desetiletého kluka. Co se dalo dělat? Otevřela jsem víno, nalila si sklenku... A pak jsem se šla podívat do kukátka, protože někdo klepal na dveře.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (26): Na Valentýna jsem si koupila růže sama, ale přítel mi to nevěří. Teď si myslí, že někoho mám

Valentýn dopadl dobře

Ve slabém světle jsem na chodbě rozeznala Honzovu holou hlavu. „Co ty tady...“ zamumlala jsem, když jsem otevírala dveře.

„Ahoj, můžu dál?“ zeptal se, vklouzl do předsíně a podával mi láhev vína.

„Teda... tolik jídla!“ pronesl užasle a rozhlížel se po obýváku. „Čekáš někoho? Nevyrušil jsem tě?“ culil se a hodil si do pusy rovnou dvě jednohubky.

„Holky měly přijít, ale něco jim do toho přišlo,“ vysvětlila jsem. „Klidně si dej, všechno jsem dělala sama...“ chrlila jsem ze sebe jako dokonalá hospodyňka. Zřejmě zvyk, ze kterého se člověk ani po rozvodu jen tak nevyléčí.

„Miluju tvoje jednohubky!“ pochvaloval si Honza a obdaroval mě spokojeným úsměvem. „Dáš si víno?“ navrhl a bez čekání na odpověď pozvedl moji ještě téměř plnou sklenici.

Dobrá, řeknu to na rovinu. Zuzka se nám se Standou nesvěřila, ale i já měla své tajnosti. S Honzou jsem se vídala už pár měsíců. Byl to můj soused. Tehdy bydlel o dvě patra níž. Teď už bydlí se mnou.

A letošního Valentýna oslavíme v šesti, tentokrát u Anety, která se dala dohromady s kuchařem. Šťastná to žena, odpadlo jí vaření. Zuzka dorazí se Standou, co spolu chodí, už prý nenosí košile, ale svetříky, a já s Honzou. Budeme si připíjet na všechny zamilované. Na nás!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Věnceslava (60): Moje první valentýnka skončila v rukou jiného muže. Stejně mi do života přinesla lásku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.