Jirkova manželka je závislá. Naštěstí se jedná o neškodnou záležitost - Zorka miluje mrkev. Když ji nemá k dispozici, musí si ji obstarat. To jednou Jirku přivedlo do nepříjemné situace.
Se Zorkou jsme manželé přibližně 20 let. Děti už máme dospělé. Zorka celý život bojovala s nadváhou a držela všemožné diety.
Manželka našla ideální hubnoucí potravinu v mrkvi
Už mě nepřekvapí nic. Zorka stále experimentovala s jídlem. Měla období, kdy nejedla pečivo a přílohy. Potom zase maso. Když chtěla rychle zhubnout, uvařila si tukožroutskou polévku a tu jedla celý týden. Za mě to byla obyčejná zeleninová polévka a za týden zhubne po její konzumaci pár kilo každý.
Manželka podle mého názoru až moc řešila svůj vzhled. Mně bylo naprosto jedno, jestli má někde nějaký špíček, ale ona se podívala do zrcadla, a jakmile byla trochu nespokojená, hned zkoušela nějakou novou zaručenou dietu. Před dvěma lety přišla s tím, že mrkev má málo kalorií. "Jirko, přišla jsem na to. Zmenším porce jídla a budu neustále chroupat mrkev. Ta je kaloricky naprosto v pohodě a přitom výborně zasytí," doslova jí zářily oči nad objevem.
Každý den jedla obrovské množství mrkve
Od té doby jsme nakupovali mrkev na kila. Při pohledu na náš nákupní vozík musel kolemjdoucí nabýt dojmu, že jsme velkochovatelé králíků. Zorka totiž jedla kilo mrkve denně, takže jsme jí týdně nakupovali sedm kilo. Zorka si pořídila ještě plastové krabičky a každý den si do práce připravila svou oblíbenou pochoutku. Někdy si mrkev nakrájela na kolečka, někdy na tenké hranolky a nejčastěji ji chroupala jen oloupanou.
"Zorko, zdáš se mi nějaká oranžová po těle. To máš asi z té mrkve. Nechceš trochu přibrzdit?" strachoval jsem se. Zorka mě uzemnila, že se cítí skvěle a dlouho se necítila tak v pohodě. Nicméně jsem pozoroval, že jakmile neměla svou dávku mrkve, byla nervózní a nepříjemná. Prostě moje manželka byla závislá. A to fest.
Trapný okamžik na dovolené
Před měsícem jsme vyrazili na týden do Rakouska. Potřebovali jsme jen pár věcí. Nějaké sportovní oblečení, a hlavně s námi jel i pětikilový pytel mrkve. Ráno si vždy manželka připravila do batohu svou denní dávku a vyrazili jsme na túru. Cestou z výletu jsme se ve městě stavili na večeři a jeli na apartmán mimo město. Manželka do sebe cpala mrkev i večer, a tak pytel snědla už za tři dny.
Celý další den jsem chodili po horách a manželka byla neskutečně mrzutá. Měla abstinenční příznaky. Když jsme scházeli navečer z kopce a já jí řekl, že už v obchůdku budou mít zavřeno, normálně se rozplakala. Po večeři jsme dojeli na apartmán a po chvíli jsem si všiml, že manželka zmizela. Za nějakou dobu přišla v doprovodu majitele, který mi vyčetl, že si nepřeje, aby moje manželka kradla na zahradě mrkev. Ať si zítra zeleninu koupíme v obchodě. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nekradla, jen je závislá na mrkvi, ale nechápal, co tím myslím. No, byla to ostuda. Omlouval jsem se až do odjezdu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.