Jitka má za sebou děsivý příběh. Na procházce lesem objevila mohutný starý strom. Měl puklinu, do které se podívala. Neměla to dělat, protože následovalo něco, co ji málem připravilo o život...
Když je hezky, vyrážíme s dětmi na výlety. Snažím se v nich už od narození probudit lásku k přírodě, protože město je možná fajn a všechno máte na dosah, ale člověk potřebuje přijít i na jiné myšlenky. Jeden z našich výletů se mi ale málem stal osudným.
Objevila jsem krásný starý strom
Jednou se v sobotu udělalo hezky, tak jsem ráno připravila svačinky a vyrazili jsme na výlet do lesa. Děti skotačily mezi stromy, manžel koukal po houbách a já se nemohla nabažit svěžího vzduchu. Sbírala jsem listy, abychom si z nich něco hezkého vyrobili.
Pak moji pozornost zaujal obří dub. Byl hrozně široký a tak nějak pokroucený. Vypadal jako ze strašidelného filmu. Jak jsem stála u toho stromu, připadala jsem si jako malá holčička. Byl opravdu obří.
Pocítila jsem úctu vůči stromu, který musel být starý desítky let. Odolával počasí a všemu, co se dělo kolem. Nešlo mi ale do hlavy, proč má takový podivný tvar. Jako kdyby jej nějaká silná ruka pomačkala, ale on to stejně přežil a rostl dál. A v té své ošklivosti byl prostě nádherný.
Ze stromu se ozval děsivý hlas
Jak jsem tam tak stála, všimla jsem si, že má ten strom prasklinu. Nějakou díru, která byla asi půl metru široká. Táhla se nad větvemi, které mi visely nad hlavou. Asi bych na ně mohla dosáhnout. Tak jsem to zkusila a vyhoupla se na strom.
To jsem nedělala celá léta. Připadala jsem si najednou báječně a mrzelo mě, že to nevidí zbytek rodiny. Pomalu jsem se po větvi posouvala k puklině, abych do ní mohla nahlédnout. Doufala jsem, že tam žijí třeba veverky, nikdy jsem na vlastní oči neviděla, jak hnízdí.
Opatrně jsem nakoukla do díry, ale nic tam nebylo. A pak, jako blesk z čistého nebe, se ozval cizí hlas. Byl děsivý a vycházel přímo ze stromu...
Děsivý hlas mě nabádal ke skoku
"Teď se postavíš a vylezeš na nejvyšší větev," pronesl ten hlas. Byla jsem překvapená a vyděšená zároveň. Nejhorší bylo, že jsem cítila nutkání udělat to. Ale seděla jsem jako přimražená. Pak to ten hlas zopakoval. A dodal, že když budu na vrcholu stromu, mám skočit dolů...
Poslušně jsem poslechla a začala šplhat. Drala jsem se větvemi, nohy a ruce mi klouzaly po dřevě, ale nedokázala jsem přestat. Pak mě něco ťuklo do hlavy. A ještě jednou. Zamrkala jsem a uvědomila si, co dělám. Pevně jsem se přichytila kmene. "Co to tam blbneš?" volal na mě manžel a dál házel šiškami.
Podívala jsem se dolů, byla jsem asi deset metrů nad zemí. "Pojď, holky ti chtějí něco ukázat," dodal manžel a koukal, co to tam dělám. S vypětím všech sil jsem lezla dolů. Snažila jsem se vyhnout prasklině. Pak jsem opět zaslechla ten hlas, ale byl slabší a nijak na mně nevplýval. Když jsem konečně byla dolů, lehla jsem si a oddechovala. Manžel jen koukal a mlčel. A já si řekla, že mu raději nic nepovím o tom, co jsem právě prožila, Určitě by mi to neuvěřil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.